Déšť, nemoci provází ulici,

auta bloudí bez cíle silnící,

zoufalci opilí zkřehlou nastavují

dlaň pro penízek, pro milodar.

Lidi je netečně míjejí, spěchají,

až dítě se ptá, diví, maminko,

co je tu to za lidi,?

Otoč se, nekoukej, spěcháme,

je to jen zoufalec  zoufalý,

chce tak žít, sám, na okraji,

bez lidí...

V očích dítěte otazník vidím,

proč, chce žít sám.

A  bez lidí?

Aďka, pátek 1. února 2024