Loni se "Dny lidové architektury" se soutěží o nejlepší bábovku, která byla vyhlášena proto, že ten rok jsme měli na rychtě překrásnou výstavu vyšívaných kuchařek a forem na bábovky, moc vydařily. Jak ten první, s programem, tak i ten druhý. 

Druhý den lidi kupodivu chodili, za den jich bylo přes třicet. Všem jsem řekla, jaká je škoda, že nedorazili včera a barvitě jsem jim vylíčila, jak to bylo úžasné a o co všechno přišli. 

Oživlé expozice byly totiž moc hezké, v hlavní světnici byla scénka toho, jak si před svatbou povídá dcera rychtáře Václava Kerna Anna Alžběta s Josífkem jak se na ten den těší, co spolu plánují do budoucna a nakonec si spolu vyzkoušeli i svatební tanec. A pointa příběhu? Na co se Josífek nejvíc těšil? No na svatební noc přece... 

V prádelně děvečka prala na valše, aby měla všechno čisté na zítřejší slávu a čeledín se jen líně povaloval a vymlouval, že je to přece až zítra a tak že přece vyhřebelcovat koně a nechat je okovat do zítřka zvládne, až ho u toho lenošení vychmátl starý pan rychtář a pěkně mu vyčinil. A samozřejmě při tom nezapomněl poplácat po zadku děvečku s nějakou dvojsmyslnou poznámkou a ona ho za to plácla mokým prádlem ze škopku. Prostě psina. 

Nahoře ve světnici plakalo dítě v kolébce, řádila tam polednice a dralo se tam peří.  Taky tam byla ukázka toho, jak se dělají šindele a jak se přede na kolovrátku a byla tam výstava bylinek paní z muzea v Lípě. Venku na dvoře byla ukázka pražení kávy i s ochutnávkou vařené kávy a byl tam Adélčin zvěřinec, takže v ohrádkách dvě kozičky, černá ovečka, pruhované prasátko, dvě husy, tři králíci a zrzavá slepice s kuřátkama a velký pes a oslík s poníkem.  Dětem co přišly se to moc líbilo.  Bábovek do vyhlášené soutěže se sešlo celkem devět, z toho 2 moje a jedna pana správce. No nedivte, se, měli jsme strach, aby tam vůbec něco bylo, ne? Dvě malé bábovičky přinesly dvě děti s maminkou s tím, že prý je pekly samy. Mám ale dojem, že to byly děti někoho z muzea, což byla ale samozřejmě celkem nepodstatná záležitost. Jedna bábovička byla ozdobená polevou a lentilkama a druhá květy měsíčku lékařského.

Při vyhodnocení a součtu odevzdaných hlasů byla "prý" první čokoládou politá bábovka pana správce  (normální třená dvoubarevná bábovka v čokoládě) a další byly bez nějaké protekce moje - druhá skořicovoořechová chaloupka a třetí ořechová hrnková s  polevou a posypaná ořechy.

A vzhledem k tomu, že já jsem ani jednou nehlasovala a všichni, co jsem je  slyšela si pochvalovali tu mojí chaloupku, myslím, že naši chlapci - pan vedoucí s panem správcem určitě kuli pikle a naházeli tam pro tu správcovu víc lístků, jelikož to nikdo nekontroloval. Ale bylo mi to jedno, byla to jen taková legrace a panu správci jsem to vítězství přála. A navíc se rozhodlo, že cenu za první místo dostanou dohromady ty dvě děti a tak se to hezky vyřídilo. 

No a druhý den bez programu byl už jen se vstupem zdarma. Návštěvníkům jsem řekla, že si tedy mohou celou chalupu krásně sami projít, podívat se na to, co je zajímá a pročíst si informace o rychtě v hlavní světnici na infopanelu, nebo si přečíst ledasco zajímavého na prosklených panelech v jednotlivých místnostech expozice, pokud ovšem nepožadují průvodce. Většinou to pochopili, jen asi dvě rodiny se vyloženě dožadovaly mého výkladu. Původně jsem to tedy pojala tak, že zadarmo je to bez výkladu, ale nakonec mi to nedalo a několikrát jsem aspoň část z toho, co obvykle povídám, lidem řekla. Snad s tím byli spokojeni. Pokud nevědí, jak to vypadá, když "mám svůj den", tak to asi i v tomhle minimalistickém provedení stačilo. Aspoň se tak tvářili a při odchodu mi děkovali.