Vzpomínka je to z mého cyklu Vánoční postřehy a mohla jsem jí tedy nechat až na Vánoce, ale když jsem slíbila veselejší historku, než pohřeb, tak tady teda je.

Hezké a klidné Vánoce

Tehdy jsme ještě měli nenalakovanou, jenom ohoblovanou dřevěnou podlahu a Jarda na Štědrý den dopoledne řekl, že než budeme zdobit stromeček, tak jí musíme pořádně vydrhnout. Což představovalo zakleknout a rejžákem a jádrovým mýdlem to pěkně s několika kýblema vařicí vody vydrbat. Ale jen jsme zahájili akci přiběhla kamarádka Zdenka, že Milan dostal do krku žihadlo a jestli by s ním Jarda nedojel na pohotovost. On si prý oblékal vaťák, co visel na půdě a asi v něm měly vosy hnízdo, či co. No tak se Jarda sebral a odjel s ním na pohotovost. Smál se, že tady funguje jako záchranář,  protože on to v Ústí v nemocnici dobře znal. Už tam kdysi vezl švagra Pepu, co jsme mu říkali strýc Josefína. Ten měl na bodnutí vosou nebo včelou alergii a jednou v létě se napil piva z flašky, co měl stát venku na stole a dostal žihadlo, taky do krku, ale zevnitř. Zblednul a pravil „Tak a za chvíli jsem mrtvej...'' No přežil to, pochopitelně, ale byl to fofr, jakým ho tam tehdy Jarda vezl.
S Milanem to asi takový fofr nebyl, aspoň mě to připadalo jako celá věčnost... A tak jsem tu podlahu drhla sama a Zdenka, místo toho aby šla domů, seděla celou dobu než se vrátili u nás na stoličce u kamen, kouřila a foukala kouř do kamen a říkala mi, jaký má o Milana strach a co by si bez něj sama počala... A já drhla podlahu a skřípala u toho zubama. Když pak asi za tři hodiny přijeli, byli oba vysmátí, sestřička se prý Jardy, když jí hlásil, že přivezl kamaráda, co dostal na Štědrý den do krku žihadlo ptala, co pili. A když řekl, že nic, tak si myslela, že máme včely, hahaha. No děsná legrace. A tak to museli pochopitelně zapít a seděli u nás a byli samé hi hi hi a ha ha ha a já u toho zdobila stromek a chystala vše na večeři a jenom jsem skřípala zubama a kousala se do jazyka, abych je všechny náhodou neposlala do patřičných míst. Aby si třeba nemysleli, že má chudák Jarda doma pěknou saň...