Po ránu dědeček někam odjel, že by jel na ryby? Ó ta pohoda a ten úžasný klid...

Je to hrozné, že se nestydím, když si vzpomenu, jak jsme byli vždycky spolu a já si vůbec nedovedla představit, že bych někam šla sama... A byli jsme si tak podobní, že Jardovi nějaký kolega z práce jednou povídal, že ho viděl na Letné se ségrou v jiným stavu. Když mu na to řekl, že ségra už dávno porodila a tohle že byla jeho manželka, tak se vykulil a řekl mu: " No nekecej, vždyť jste si tak podobný."  Ale potom, když začal podnikat a připadal si asi jako "velký šéf", se začal měnit, před lidma mě rád jakoby v legraci urážel a třeba o tom, co vařím se vyjadřoval tak, že ten kdo mě nezná a nic ode mě neochutnal by si zákonitě musel myslet, že jsem fakt nemožná a připálím i vodu.  A když jsem si dovolila k něčemu říct svůj názor, který se neshodoval s tím jeho, tak vždycky říkal: "Pozor, paní chytrá nám to vysvětlí." a nebo "No jo, nebejt tebe a starejch brambor, tak by neměly prasata co žrát." Jeho oblíbenou hláškou taky bylo "Ty jsi tak chytrá, že bys mohla chytat myši!" A já mu na to vždycky řekla, že takovou "chytrou" si mě přece vzal, že to se mu asi líbilo a kdyby býval chtěl blbou, tak si mohl vybrat jinou. To on za mnou jezdil až z Prahy a ne já za ním, ale nakonec, protože každá holka se dá ukecat, když se kluk dostatečně dlouho snaží, jsem kvůli němu opustila svoje rodné město i svou "vážnou známost".

Kde já mohla být, kdybych si tenkrát vzala Pištu Hufnágla ? " řekla by paní Smolíková, hahaha.