Chápu, že každý máme jiný vkus, jiné záliby a uznáváme jiné hodnoty, ale stejně mě to tentokrát nemile překvapilo. O to víc, že jsem něco takového vůbec nepředpokládala a tedy ani neočekávala.
Za dopoledne mi nepřišla na prohlídku mlýna ani noha, pár lidí sice kolem šlo, ale nikoho jsem k návštěvě nepřesvědčila. Na oběd jsem tedy vyrazila chvilku po půl dvanácté.
A při obědě mě ve dvoře z Loubí neskutečně točila nějaká osoba, její mladá s vnučkou šla ve dvanáct na komentovanou prohlídku zemědělské usedlosti s Kubou a paní nešla, že jí hrozně bolí nohy. Což o to, to chápu, v takovém horku, co letos je to není nic divného. A tak paní seděla na lavici před špejcharem a celou dobu telefonovala nějaké svojí kámošce... Zřejmě měla neomezený tarif, ale jinak mi přišla omezená ažaž. Šíleně mi vadily ty její řeči o tom, jak je to tady jiný než u nich, jak by tady žít nemohla, že ty vesnice tady jsou takové roztahané a ne jako u nich, štíty domů se s těmi jejich malovanými nedají srovnávat, že je to tady prostě všechno takové "české". Což mi připadlo, že asi byl podle ní výraz nejvyššího opovržení a hnusu... A prý že už chápe, že mi Češi potřebujeme, aby na nás oni dělali, protože tady se nikde nic nepěstuje!!! To si doprčic ta paní neuvědomuje, že tady v Českém středohoří není v kopcích místo na rozlehlé lány polí, jako třeba někde na Hané? Já jí vážně poslouchat nechtěla, ale tohle se prostě vypnout nedalo.
Když pak prohlásila, že se byli podívat i v Úštěku a to je podle ní "prdel Evropy", tak už jsem musela odejít. To normální člověk opravdu nepochopí - Úštěk, památková rezervace, domečky úhledné, náměstí na kterém se pro jeho kouzelnou atmosféru točila spousta filmů, pohádek a reklam, ptačí domky tak neskutečně originální, půvabné a neobvyklé a židovská synagoga sice maličká ale krásná a ona se o to dokáže takhle nevybíravě otírat... Holt asi paní zrovna neměla dobrý den.
Ještě že nejsem konfliktní typ, jinak bych na ní zařvala: "Ať už laskavě táhne do háje, ať si zůstane tam "u nich", když je to tam tak úžasné a necpe se k nám. Že tady na ní nikdo není zvědavý."
Nebo jsem jí aspoň měla zahodit někam daleko francouzské hole...
Nic z toho jsem neudělala, pochopitelně. Už třeba jenom proto, že jsem měla na krku visačku průvodce skanzenem a tak jsem si svůj názor na paní radši nechala pro sebe. Jenom jsem fofrem dojedla svůj oběd a odkráčela zpátky na mlýn. Cestou jsem si, pro zlepšení nálady koupila zmrzlinu, měli jogurtovo-jahodovou a doufala jsem, že podobnou čarodějnici už nikdy neuvidím.
Její mladá s vnučkou sice měly zaplacenou i prohlídku mlýna, ale nepředpokládala jsem, že by tam šla s nimi, když jí bolely nohy. No zaplať pánbůh opravdu nešla.
Odpoledne jsem pak měla na každé prohlídce spousty lidí, vážně jich bylo tolik, že jsem je ani nepočítala a všem se u nás kupodivu líbilo.
Když jsem pak večer před šestou vracela v pokladně klíč od mlýna, povídala mi kolegyně Natálka, že ta paní tam seděla celou hodinu, než se jí mladá vrátila ze mlýna a že za tu dobu stačila ještě zavolat dalším dvěma kamarádkám, takže si ten její názor na Zubrnice a okolí vyslechli s Kubou ještě dvakrát. Paní totiž seděla na lavici přímo proti otevřenému okénku pokladny a mluvila v tom svém rozhořčení dost hlasitě.
No jo, uznávám že každý jsme nějaký, ale hlavně si myslím, že paní svým negativním postojem ke všemu jinému ubližuje především sama sobě. A ostatním pro podobné případy doporučuji použít moje heslo. Zní : "ty mě nenas...., ty teda ne..." Občas si ho říkám, ale jenom v duchu pro sebe, třeba když doma místo hádky opouštím "bojiště".