Otvírají nový market! Výhodné zaváděcí ceny, ochutnávky i dárky rozdávají!

Jenže nevlídné počasí odrazuje od obvyklé vycházky. Ale starý pán ne zrovna silou vůle, ale aby ženě své nezištně vstříc vyšel, bere deštník a odhodlaně vyráží k nákupům. Cestou akceptuje strategické pokyny, co a jak, aby třeba nedali jenom jednu tašku, když půjdou společně.

Tak tedy ano. Market září novotou, nabídka ochutnávek převeliká, hostesky se předhánějí v nabídce dobrot k ochutnání. Až starý pán neuváženým výrokem, že ze všech sladkostí nejlepší je kousek salámu, přibrzdil nabídky dalších. Tak aspoň čaj nebo kafe, zaznělo od slečny stojící opodál. A jelikož právě docházel obvyklý „cafetimes“, tak i kafíčko přišlo vhod.

A moc dobré, se závistí konstatovala žena po ochutnání. A posteskla si. Čím že to, že ji nikdo nic nenabízí a kolem chlapa, starého dědka, se můžou všechny přetrhnout. A když „on“ nesměle osloví, krásná slečna okamžitě reaguje, a že je tu pro nás a i druhé kafíčko a dobroty nabídne.

Starý pán rád přijme nabídku, aby spravedlivě se podělil a pocit křivdy otupil. Ani už nekomentuje úvahy o mužích a ženách a takticky mlčí, nevěda, zda to není třeba osobní. A vrchol všeho doma zjištění, vždyť ony i tu blbou tašku mu daly lepší a větší!

„No prostě, jsou to jen ženské!“ To se starý pán už tvářil, že jako neslyšel. Ale slyšel, a moc dobře slyšel.