Před 60 lety se pro nově vznikající město navrhovaly názvy. I já jsem se připojil v kampani na nové pojmenování sídliště zvaného "Korea". To jako že byl rozkopaný a nedostavěný, připomínal válčiště, jako v té době v Korei.

Dost populární byl i "ŠenŠumBlud", to sídliště se stavělo na katastru těchto 3 obcí. Šenov, Šumbark a Bludovice. A každá obec si dělala nárok na pojmenování. Nejvíce lidí zastávalo názor, že když to sídliště je pro horníky, tak by to měla být nějaká odvozenina - Šachtov, Horníkov - Havířov.

Jako školáci jsme s kamarádem tenkrát jeli na kolech do Bludovic. Cesta od dnešního rondelu nahoru vedla přes cikánskou osadu, serpentinou a za kostelem už nebyla vůbec. Jenom staveniště budoucího města. Dál ke „Korčaginu“, dnes Obecnímu Úřadu, byla od náklaďáků vyjetá hluboká brázda. Jinudy to nešlo, tak jsme tam vjeli. Bláto a kaluže statečně projeli, ale potom byla brázda i kaluže stále hlubší, až jsme se zanořili.

Zdálo se, že horší už to nebude, kaluže se už zmenšovaly, když proti nám vyjela Tatra 111, zanořená do řídkého blátíčka pod chladič. Řidič z okénka křičel, že nemůže zastavit, zapadl by. Nám se podařilo zachytit na bočním svahu vyjeté brázdy. Až nahoru to nešlo, hladký a rozmočený jíl byl do výše střechy té Tatry. Sunula se těsně vedle nás a šofér klel a modlil se, ať mu nespadneme pod kola.

Nějaký svatý určitě stál u nás, Tatra projela, my opět vlezli do blátíčka po kolena a pokračovali v cestě. Kousek za dnešním Labužníkem už byla nedotčená krajina a z tajícího sněhu vedle původní cesty vzniklo jakési jezírko krásně čisté vody. Tak jsme tam vlezli, přičapli, smyli z oděvu bláto, potom vymáchali bicykly, vyždímali tepláky i trenky a pokračovali v cestě.

Tak se žilo, a bylo to v pohodě.