Samokecna aneb papir snese vsechno ...
Vojna ... 1. dil
Bylo me jen 19 let, byl jsem jen "velky ucho". Zadny zivotni zkusenosti ... V roce 1972 jsem se zrovna vyucil instalaterem - topenarem v Jablonci nad Nisou, kdyz me prisel povolavaci rozkaz, ze se mam dostavit k leteckemu utvaru do Brna - Slatiny, kde budu zaucen jako helikopterovy mechanik.
Cumel jsem na ten rozkaz, jako kdyz me "omraci". V zivote jsem helikopteru na vlastni oci nevidel, jen asi ve filmu a to jeste jak se u nas vzdycky rikalo: " Jen z ponorky a jeste k tomu na okno chcala zaba".
Clovek by si myslel, ze na tu vojnu budu pripraveny. Hovno, vojna me jen "pocuchala" uz tak napjate nervy.
Vsichni co byli na vojne pred rokem 1989 si urcite vzpominaji, jak se rano za kazdyho pocasi muselo bezet jen v trenkach na rozcvicku. Velitele vubec nezajimalo, jestli je treba nekdo nemocny (bud chripka nebo angina).
Pak se delal uklid posteli, vse muselo byt perfektne ustlano, jestlize byl na posteli jen maly hrbolek a nebo to nebylo ustlano, jak nam destatnik ukazal, tak deku strhnul a muselo se to delat az do zblbnuti.
Po snidani se pro zmenu delali uklidy skrinek s pradlem. Vse muselo byt slozene do takzvanych 'kominku', presne slajnovany a nedejboze kdyz to nekdo nedovedl slozit, jak bylo predepsano. Videl jsem i ty "nejstatecnejsi" kluky, jak rano breceli, kdyz jim to desatnik 20x rozhazel.
Po uklidu se pak zacelo cvictit na takzvanem buzeraku. Vlevo vbok, vpravo vbok, celem zad a ruzny jiny povely, ktere nas ucili denodenne hodiny, abychom byli pripraveni na prisahu. Takto nas buzerovali cely mesic.
Asi nejvic nas stvali poplachy, ktere byli i nekolikrat za noc. Vzdy jsme museli dat do batohu vse potrebne k 'valce'.
Pak jsme se museli vsichni seradit na buzeraku a velitel roty kontroloval jestli mame v cutore(hlinikova lahev) cerstvou vodu, jestli mame obalku se znamkou a v ni 5 korun ceskych (uz ani nevim proc). Pak se tez kontrolovalo jestli mame mejdlo a holici potreby. Nevim na co to bylo, protoze jsme kolikrat ani vodu nemeli.
Poplach se vyhlasovali vzdy v debilni hodiny. Bud tesne po usnuti, kolem pulnoci a nebo pak ve 4 rano, kdy nas jen chteli vyzkouset, jak jsme pripraveni. Po zkotrolovani stavu lidi nas zase nahnali zpet na pokoje a to uz byl stejne cas na vstavani :(
Pri nekterych poplasich se slo i na dlouhy pochod v plynovych maskach. Hodne kluku bylo nemocnych s astmem, ale velitele jim zadny odpocinky nepovolovali. Ty jsem opravdu litoval.
Pamatuju se ze jednou nas zase v noci nahnali na buzerak a zacali kontrolovat vse potrebne, pak nam rekli at jdeme zpet na pokoj. Hned jak jsme vlezli do postele, tak asi za pul hodiny piskli dalsi poplach. Ja blbec myslel, ze je to jen dalsi prohlidka a tak jsem "zkocil' do kanad (pro neznale - vysoke vojenske boty) bez ponozek a my sli na 25 km pochod. Muzete si predstavit jaky jsem mel na nohach puchejre ...
Vojna ... 2. dil
Prvni mesic nam davali poradnej "zahul' , hodne kluku (vcetne me) toho meli plny zuby. Cely mesic jsme byli jen v kasarnach, na vychazky jsme nemohli. Vim ze nekteri tajne prelezali plot, protoze bez piva a bez cigaret byt nemoli.
Ze se nekdo dostal ven se zjistilo po tom, kdyz se jednoho dne opet delala kontrola batohu a jeden z vojaku mel v cutore misto vody rum (ha, ha). Uz se nepamatuju jak byl ten vojak potrestan.
Desatnik nam naridil vsechny cutory vylit pred nim na zem. Pak se kontrolovala voda v cutorach kazdej den rano.
Kazdy se tesil na prisahu. Ne ze by jsme s toho byli naky "posedli", ale z duvodu ze za nami prijedou rodice, pribuzni, pritelkyne a nektym i zeny a ze budeme moci jit konecne na vychazku a dat si nejaky to pivo legalne.
Po prisaze jsme zacali chodili do uceben a zaskolovali nas na letecke mechaniky. Ja a jeste asi 20 dalsich jsme byli zaskolovani na vrtulniky Mi-4, ostatnich asi 80 bylo zaskoleno na stihacky.
Na rote bylo hodne kluku ze Slovenska, prevazne z Trnavy, Nitry, Dunajsky Stredy a par i ze Ziliny. Nekteri z nich byli bezvadni kluci, skoda ze po 3 mesicich vycviku nas pak rozdelili a kazdy sel na jine letiste.
Nekteri sli do Mosnova a jinych mest (uz si na ne nepamatuju) a me a jeste asi 10 jinych kluku poslali do Zatce na letiste, kde se rikalo "Air Korea" ...
No tak jsme konecne prijeli do Zatce na letiste ... Letiste bylo asi 8 km od mesta a jezdil tam jen 2x za den autobus. Bylo to v takovym prdelove na hlavni krizovatce smerem na Most, Chomutov, Posteloprty a Zatec.
Zacali nam vsedni vojenske dny, ktere byli nekdy hodne rusne. Kazdy den jsme chodili na letiste a ucili se jak pripravit vrtulniky k letu. Museli jsme kazde rano odkryt vrtulniky od tezkych plachet (s kterymi byli prikryte), vsechno dukladne prohlednout (jestli nejsou v motoru nejake praskliny), odebrat vzorek benzinu a ten pak poslat do laboratore na posouzeni, jestli neni palivo zakalene. Pozdeji jsme se museli naucit i nastartovat vrtulnik a zahrat motor na urcitou teplotu, aby byl pripraven k letu atd...
Prvnich 6 mesicu nam davali mazaci co proto. V sobotu, kdyz se delali rajony, tak se museli vynest z naseho pokoje vsechny palandy. Bylo jich tam asi 20, cili na cimre spalo 40 lidi.
Byla tam drevena podlaha a delal se takzvany "bublinkovy den". Kazdej bazant dostal rejzak a drhla se podlaha az z ni trisky "litaly". Pak se pro zmenu drhli hajzly, chodby a skladiste.
Mazaci si vzdy navlikli bilou rukavici a sahali s ni pod a nad skrinky na obleceni a beda, kdyz tam nasli trochu prachu a nebo jen jeden chloupek. To jsme pak makali az do noci:-(
Kazdy den jsme opet jako v Brne cvicili na buzeraku ruzny predpisovy obraty a nebo pak jsme se museli ucit jak co nejrychleji vyndat s mosny plynovou masku, navlic si ji, probehnout se v ni a pak ji zase predpisove vlozit do mosny. Nekdy se to cvicilo i nekolik hodin a kazdej toho mel dost.
Pak jsme se take jeste zacali ucit jak rozebrat samopal, dat ho zase zpatky do puvodniho stavu(hlavne tedy aby nezbyli zadny casti) a jak ho vycistit.
Take jsme jezdili na ruzna cviceni na strelbu s ostrymi naboji a tez jsme nekdy i hazeli granaty. Pamatuji se, jak jeden kluk hodil granat, schoval se do prikopu a po 2 vterinach se chtel podivat kam granat dopadnul. Nastesti mu strepina z granatu jen natrhla ucho ...
Vojna ... 3. dil
Zacali jsme chodit tez do sluzeb, bud jako dozorci na rote a nebo pak dozorci hangaru. Dozorci na rote zadna slast nebyla. Furt tam chodili nejaky papalasi a dozorci kazdou chvili rval: "Koncit pozor" a daval lampasakum hlaseni a salutoval.
Sluzby se drzeli celych 24 hodin. Kdyz o tom ted premyslim, tak se divim ze jsme to zvladli.
No byli jsme mladi a tak se to nak dalo vydrzet. Nejhorsi byly asi ranni hodiny mezi 3 a 5. To uz jsme byli velice ospali a hodne kluku i za stolkem na rote zaspalo. Stalo se to i parkrat me. Nastesti vzdy prisel nekdo, kdo tu vojnu az tak "nezral". Vzdy do me strcil, ja otevrel oci a hned jsem se snazil davat hlaseni.
Rika neblbni, je brzo rano, nech kluky jeste spat.
Znal jsem ale i jednoho kluka, ktery byl zrejme hodne unaveny a rano kolem 2 hodiny si lehnul na postel a tvrde usnul. Prisel jeden debilni lampasak, nikoho u dozorciho stolku na rote nenasel a tak ze zapecetene skrinky (kde byli klice od zbrojniho skladu) vyndal klic a ze zbrojniho skladu odnesl do sve kancelare asi 10 samopalu.
Pak vyhlasil poplach, pri kterem jsme si vsichni museli zabalit potrebne veci na pochod a kazdy si musel ze zbrojniho skladu vzit svuj samopal.
Samozrejme samopaly tam chybeli a dozorci z toho byl uplne na nervy. Volal nasemu majorovy co se stalo a hned prijela specialni jednotka a zacali vysetrovat co se vlastne stalo.
Asi za 15 minut nas major zjistil, co se talo ze samopalama a chudaka dozorciho sebrali a uz jsme ho v zivote nevideli. Mel pry vojensky soud a dostal 3 roky v Sabinove. Kdo o tom nikdy neslysel, tak to bylo dost krute vojenske vezeni.
Kdyz uz tedy pisu o tech dozorcich sluzbach, tak se musim zminit i o dozorcich v hangaru.
Vzdycky jsem se divil, ze se na to kluci hlasili. Byla tam docela nuda. Nikdo tam nebyl, nic se tam nedelo a hodiny utikali velice pomalu.
Jednoho dne vyhlasili poplach a my prisli na letiste, sundali plachty z vrtulniku, zkontrovali je, nastartovali a cekali na nase piloty.
Jak tak cekame, tak prisel dozorci hangaru a rika, ze se mu udelalo spatne a ze musi jit k doktorovi.
Nas velitel musel urcit nahradu a jelikoz se nikdo nehlasil, tak jsem tu sluzbu vzal.
Po par hodinach poplach skoncil a vsichni odesli na rotu. Ja jsem tam zustal jak "sam vojak v poli".
Chvili jsem chodil mezi hangarama a koukal kde co je. Uz se stmivalo a nebylo moc videt, kdyz jsem zaslechl piskani. Nevedel jsem od kud to jde, tak jsem sel za hangar a tam na me nekdo pres plot svitil baterkou. Rikam, kdo tam je a co tam dela a uz jsem natahoval samopal. Meli jsme vzdy ostre naboje, ale nikdy bych asi na nikoho nevystrelil. Mozna tak v souboji, kdyby me ale dotycny nestrelil prvni.
No byli to kluci od nas z roty. Rikam jim volove, co tady delate? Oni na to, no jdeme si nacerpat lih.
Jakej lih, ptam se? O nicem nevim. Rikali me, ze nic nevim, protoze jsem tu novy.
Pak me rekli, ze si sem jednou za tyden chodi nacepovat z barelu 100% lih, ktery se pouziva do nadob na ostrikovani oken na helikopterach (aby nenamrzali).
Na co ho ale potrebujete, ptam se? Je to pry pro mazaky. Kazdou sobotu bazanti musi prinyst lih na rotu.
V nedeli rano se ke snidani podavalo kakao a vetsinou vanocka a nebo neco sladkeho.
Mazaci si nalili lih do esusu a smichali to s kakaem. Neverili by jste, jak se po tom dobre spi:-)
Nedele byvali velice nudne. Vychazky vetsinou povolene nebyli a tak nebylo co delat, proto si kazdy rad nejakou tu dobu pospal. Nikdo zrejme nepocital s tim, co by se stalo, kdyby nas napadl "nepritel" a piskli poplach v nedeli.
Vojna ... 4. dil
Po 8 mesicich na vojne se to uz pomalu zacinalo "uklidnovat". Vedeli jsme ze uz brzy prijdou novy vojaci (bazanti) a vetsina mazaku odejde do civilu.
Co me asi stvalo nejvice, bylo to, ze se skoro kazdy den delali politicke prednasky, coz jsem nesnasel.
Rikalo se tomu PSM (politicke skoleni muzstva). Kazdy se toho musel zucastnit a tam do nas "vtloukali" vsechny ty nesmysly o tom jak je socialismus "krasnej" a jak musime byt vdecni nasim Sovetskym vojakum za to ze nas prisli v roce 1968 "ochranit" od kontrarevoluce.
Jak jsem mohl, tak jsem se radsi prihlasil na sluzbu dozorciho roty a nebo na sluzbu do hangaru. V te dobe jsem se toho nemusel zucasnovat :)
Jednoho dne kdyz jsem zase mel sluzbu dozorciho v hangaru, tak jsem dostal noveho bazanta z Topolcan. Byla hrozna zima a tak jsme si v jedne mistnosti pritapeli. Byla to jen nadoba naplnena benzinem a ten jsme zapalili. Smrdelo to, ale bylo alespon teploucko.
Byl jsem si odskocit na zachode a kdyz se vracim zpatky, tak slysim z hangaru nejakej rachot, tak tam bezim a co nevidim. Bazant tam lezi na zemi a neco vali v dece. Rikam co se tady stalo? V mistnosti byl hroznej smrad a po chvili me mladej rika. No ohen v nadobe dohorival, tak jsem tam chtel z kanistru nalejt benzin. Najednou to "blaflo" z nadoby do kanistru a ja se bal ze se od plamenu vzniti celej hangar, tak jsem na kanistr hodil deku, co tu mame na prikriti. No meli jsme namale oba, kdyby to neuhasil, tak jsme zrejme byli v Sabinove ...
Rikam mu, jdi na pochuzku mezi hangary, at se nadychas trochu cerstvyho vzduchu. Pak jsem odesel zpet do hangaru a otevrel dvere a okna, aby ten smrad trochu vyvetral.
Sedim tam potom v ty zime, protoze uz jsem se bal zapalit novou nadobu a cekam na mladyho az se vrati z pochuzky. Dlouho se nevracel, tak vyjdu pred hangar, abych zjistil kde je. Nikde jsem ho nevidel, protoze se uz stmivalo a spadla dost husta mlha, ze nebylo videt na 3 metry. Zacal jsem se bat jestli se mu neco nestalo, protoze si sebou vzal samopal a v nem byli ostre naboje.
Najednou vysel ze zarohu a mel docela vyvaleny oci. Hned jsem vedel, ze s nim neni neco v poradku, tak se ho ptam. Co se ti stalo ted?
Rikal ze sel kolem jednoho hangaru a najednou kolem neho prebehlo nejaky divny zvire. Byla uz tma, tak si nebyl jisty jestli to nebyl pes. Sel se tedy za roh podivat, kde to zvire je a najednou vidi ze to zvire zase bezi zpatky, tak na nic necekal a utikal nekam do tmy, co mu nohy stacili. Pak pry trochu ve tme zazmatkovoval a zamotal se tam.
Nastesti uz pak videl male svetlo na nasem hangaru a sel rovnou sem, kde me potkal. Pak se me ptal, nevis co to mohlo byt za zvire? No rika se ze v mistnich kanalech podel rozjezdovych cest ziji velike krysy. Mozna to byla jedna z nich.
Kluk se zachvel a rika, pojdme uz do hangaru, mam toho dneska docela dost. Ani jsem se mu nedivil ...
Vojna ... 5. dil
Jednoho dne (na podzim) bylo krasny pocasi. Zamluvil vychazku na sobotu, protoze jsem zjistil, ze v jedny vesnicce nedaleko letiste bude vecer zabava. Konal se tam maskarni ples po zakonceni lovecke sezony.
Odpoledne jsem tedy odesel z kasaren smerem na Stankovice a pak jsem to chtel vzit napric pole do Zizelic, kde se konala zabava.
Po nejakych 2 km chuze jsem odbocil na polni cestu, ktera vedla smerem k Zizelicim. Jestli to tam nekdo zna, tak si muze pamatovat, ze je to nudna cesta v poli, kde neni ani jeden strom. Je to ale nejkratsi cesta, kterou jsme pouzivali. Jezdil tam sice i od kasaren autobus, ale jen 2 x za den a ne brzo odpoledne.
Cesta me trvala asi 2 hodiny a mezi tim jsem samozrejme poradne "vyprahnul". Hned jak jsem prisel do hospody, tak jsem si dal natocit 2 piva, abych nemusel na dalsi cekat moc dlouho. Bylo tam uz tou dobou dost lidi, hlavne tedy vojaku s jinych posadek. Nejvice jich tam bylo od tankanu z Zatce.
Po par hodinach prisli do hospody i jini vojaci z letiste. Ne tedy z nasi roty, ale to byli ridici cisteren, kteri nam k vrtulnikum dovazeli palivo. Znal jsem se s nimi docela dobre, tak jsem je pozval k memu stolu.
Konecne zacala hrat hudba, ale nic moc nedelo. Zadny vesnicky holky tam jeste "nedorazili" a tak nebylo koho zvat k tanci. Nezbyvalo nic jinyho nez pit pivo:) Pak prisel i hlad, tak jsme si objednali 10 dkg tlacenky a nebo 10 dkg sekany. To bylo to nejlevnejsi, co na jidelnim listku meli.
Pak prisel nejaky vojak a rika, zjistil jsem ze je dneska vecer i lovecka zabava v Horeticich, coz je od tud asi 6 km. Je to sice mimo vyhrazeny okruh posadky, ale tam nikdy hlidky nechodili. Alespon je tam nikdo nevidel. Jelikoz zatim moc holek na zabavu neprislo, tak jsme se rozhodli ze tam pujdeme.
Cesta byla docela dlouha, ale jelikoz uz jsme meli trochu upito, tak jsme si zaspivali a pokecali a kolem 8 hodiny vecer jsme tam konecne dorazili. Musim rict, ze to byla opravdu malinka vesnicka, ale hospoda byla pekne upravena z ruznyma loveckyma trofejema na stenach.
Sedli jsme si k jednomu stolu, ktery byl docela blizko k podiu a cekali, az nam prinesou prvni pivo. Mezi tim jsme koukali na nejaky mistni holky s kterymi bychom mohli tancovat.
Bohuzel, bylo jich jen velice malo a nas vojaku uz tam bylo okolo 10.
Netrvalo to dlouho a jeden z nasich kluku sel ke stolu, kde sedeli 3 holky a 3 jejich kluci. Pozadal jednu z holek k tanci, ale ona zrejme rekla ze se ji nechce. Asi se nastval, proto odesel ven z hospody. Zdalo se nam, ze se nak dlouho se nevracel, proto jeden s kluku rika, meli bychom se jit podivat, jestli se mu neco nestalo.
Vysli jsme tedy ven pred hospodu a tam vidime, ze je tam rvacka. Kdyz jsme prisli blize, tak jsme zjistili ze je to ten kluk co s nami sedel u stolu a pral se zrejme s klukem ty holky. Museli jsme je "roztrhnout" protoze uz i tekla krev na obou stranach.
Kolem 10 hodiny konecne do hospody prislo vice holek, zrejme z jinych vesnic. Meli jsme uz vsichni dost upito a tak jsme se "odvazali" a zacali pro holky chodit tancovat. Ty tam zrejme sve kluky nemeli a zabava se zacala docela pekne "rozjizdet".
Kolem pulnoci uz jsme byli pekne vozraly a nekteri vojaci toho meli dost a zacali se vracet do kasaren.
Ja a jeste jeden kluk jsme tam jeste nejakou dobu zustali a najednou byla damska volenka. Prisla pro me jedna holka (pry ve zlutych satech) a sli jsme spolu tancovat a pak sli na panaka k baru a najednou jsme se ocitli venku pred hospodou.
Zacali jsme se libat, pak jsme sli jnekam za hospodu a pak uz si jen pamatuju, ze jsem se probudil v Zatci ve vojenskym vezeni ...
Kdyz me pak odvezli zpet do kasaren na letisti a odsedel si jeden tyden ve vezeni, tak jsem se dozvedel zbytek z ty sobotni zabavy.
Pry jsem tu holku odtahnul do nejakyho skladu na uhli, tam jsme pak upadli na podlahu a trochu se tam povaleli po zemi.
Tam nas potom nasel jeji tata, lampasak z povolani. Nastesti to nebyl zadnej komous, tak jsem z toho vyvazl pomerne dobre.
Kluci si pak ze me delali srandu, protoze ta holka nebyla zadna kraska. No ale po 10 pivech je krasna kazda holka :)
Pak jsme si s toho delal prdel i ja a rikal jsem, ze jsem se na uhli libal z "nejhezci holkou z osklivince".
Holka prej prisla na zabavu ze svatby sve sestrenice v krasnych zlutych satech, ktere byli po nasem 'dobrodruzstvi' k nepoznani.
Vojna ... 6. dil
Pamatuju se ze jednou byla fama ze vsichni lampasaci jedou na nejakou konferenci do Chomutova a tak jsme si mysleli, ze se tam poradne vozerou a nebodu o vikendu planovat zadny poplachy. Proto jsme na rote planovali chlastacku.
Kluci co nam vozili Tatrama benzin k do vrtulniku se nabidli ze zajedou do Havrane(coz byla nedaleka vesnice) a nakoupi tam nejaky pivo. Penez bylo pomalu, ale stejne jsme nakoupili v sobotu rano asi 200 lahvovich piv.
Po sobotnich rajonech, ktere se kazdy tyden poradali se hned zacalo chlastat. Pivo brzo doslo, proto jsme premysleli jak donest dalsi.
Ridici uz meli dost upito, proto jsme se rozhodli, ze si kazdy vezme svuj batoh a dirou v plote prolezeme ven a zajdeme do Velemysleves (coz byla velice mala vesnicka nedaleko kasaren) a prineseme vice piva. Meli jsme uz vyzkouseno, ze do batohu se muze narvat i 22 piv. Slo nas asi 12, cili jsme pocitali, ze by jsme meli mit dost piva.
Byla to dost dlouha cesta, uz jen proto, ze kazdy mel trochu upito a sem tam nekdo zavravoral a nebo i upadl a tak se pochod zdrzoval. Nastesti nikdo zadny piva nerozbil a vse jsme zdarne prinesly zpet na rotu.
Pokracovalo se v piti, kdyz najednou nekdo volal z hlidky na brane, ze do kasaren prijeli nejaky lampasaci z Prahy a chteji se podivat na nasi rotu. Nevim ani jestli jsem se v minulych kapitolach zminil o tom, ze nase rota byla jedna z nejlepsich. Jmenovala se "Velitelska letka", proto jsme meli dost casto ruzne necekane navstevy. Zavolali jsme na branu, at je tam nejakou chvili zdrazej.
Zacali jsme zmatkovat, co udelame s pivem, aby ho nikdo nenasel. Byli ruzny napady, kam ho schovat, ale nikomu se nelibili.
Pak nekdo prisel s napadem poskladat piva do okapu. Nase budova byla jen prizemni, cili ze zidli jsme zacali "vsouvat" lahvace do horizotalniho okapu a protoze nase budova byla dost dlouha, tak se tam veslo okolo 160 piv.
Hned jak jsme slezi z zidli, tak dozorci na rote rval rozkaz "Koncit, pozor" a vedeli jsme ze lampasaci uz jsou na rote.
Vlezli jsme na pokoj oknem a delali jako by se nic nedelo.
Nastesti lampasaci si jen prohledli vyvesni tabule a diplomy a byli na rote jen asi pul hodiny a pak hned odjeli.
Bylo to velike stesti, nebot jeden z kluku koukal celou tu dobu z okna a rikal nam, ze ty okapy nejak podivne "vrzou".
Vylezli jsme oknama ven, ze ty piva zase vyndame, kdyz najednou se cela jedna strana okapu utrhla a ritila se i s pivama na travnik za rotou. Snazili jsme se piva zachytavat, aby se nerozbyly, ale bohuzel se nam podarilo zachranit jen asi 40 piv, ostatni se rozbyly:(
No byli jsme ale radi, ze to nevidel nikdo z lampasaku, to by jsme zrejme vsichni skoncili ve vojenskem vezeni.
Vojna ... 7. dil
Jednoho dne se nas na rote zeptali, zda-li by jsme nechteli v sobotu zajet do Litvinova na hokej. Samozrejme ze chteli skoro vsichni, protoze jsme byli radi, ze muzeme z kasaren "vypadnout".
No tak pro nas v sobotu kolem 1 hodiny prijel autobus a zavezl nas do Litvinova, kde mel byt vecer zapas Sparta - Litvinov. Docela jsme se tesili, jelikoz ne kazdy videl ceskou prvni ligu na vlastni oci.
Prijeli jsme do Litvinova kolem 3 hodiny a jelikoz zapas zacinal az v 6 hodin, jsme meli cas si zajit do hospody na nejaky jidlo a samozrejme na nejaky to pivo.
Po 2 hodinach jsme se radne posileni pivem rozhodli jit konecne na stadion. Bylo tam uz docela dost lidi, tak jsme museli sedet az v uplne posledni rade nahore. Moc jsme od tamtud nevideli. Kdo nemel dalekohled, tak hraci na kluzisti vypadali jak "mravenci".
Po druhe tretine se zacali nekteri kluci od nas vytracet z hlediste, jelikoz Sparta uz vyhravala 6:1 a vypadalo to na debakl Litvinova. Ja a jeste 2 bazanti od nas z roty (kteri byli v pohode) jsme se tez rozhodli, ze pujdeme nekam na par piv, nez pro nas po zkonceni zapasu prijede autobus, aby nas odvezl zpatky do kasaren.
Nedalako od stadionu byla dobra hospoda, tak jsem zamirili tam. Nekdo nam rikal, ze tam tocej docela dobre pivo varene z rejze.
Kdyz jsme otevreli dvere do hospody, tak pro kour tam nebylo ani videt. Jeden z kluku si chtel zapalit cigaretu a zapalovac mu upadl na zem. Kdyz ho zdvihl, tak nam rikal, ze u zeme je asi tak pul metru docela dobra viditelnost, pak ale jak vstaval, tak hustota koure narustala do hotove "mlhy".
Porucili jsme si pivo, mimochodem nebylo tak spatny. Po 5 pivech, uz jsme toho meli docela dost a byl cas jit na autobus. Bohuzel jsme se nejak "zamotali" do jinych ulicek a jak jsme tam tak hledali autobus, tak jsme nasli jinou hospodu a po tom chozeni jsme si tam jeste zasli na jedno pivo.
Sedime a pijeme a najednou jeden kluk rika, myslim ze uz stejne autobus nestihneme, tak si jeste dame par piv a pak pojedne zpet do kasaren mistnim autobusem.
No mistni lide nam rikali, ze do Zatce uz vecer zadny autobus nejede, ale muzeme jet do Havrane, coz je asi tak 7 km od kasaren. Tak jsme se vytrmaceli z hospody smerem k autobusovymu nadrazi a jen tak tak jsme stihli autobus. Ve vesnicce Havrani byla jen jedna hospoda a tak jsme se dohodli, ze si tam jeste na cesu dame jedno pivo. Kdyz jsme vlezli do hospody, tak tam bylo plno kluku z jinych rot. V te dobe uz bylo kolem 11 hodine v noci a vychazku jsme meli jen do 12.
Uz jsme vedeli, ze do kasaren do ty doby nedojdeme, tak jsme si jeste dali par piv, nakoupili nejaky lahvace a vydali se na cestu do kasaren. Ja jsem nikdy predtim v Havrani pesky nebyl, tak jsem ani nevedel kterou cestou se vydat. Ti 2 bazanti, co byli se mnou tam tez nikdy nebyli a tak jsme sli tmou pres pole, jak nam mistni domorodci poradili. Bohuzel v te dobe zacalo prset a jak jsme se tak plahocili a sem tam padali, tak jsme si urcite pekne "zaneradili" uniformy.
Kolem 1 hodiny ranni jsme konecne prisli na branu. Hlidka nam prohlizela vychazkove knizky a rikala, vite o tom ze jdete pozde? Samozrejme ze jsme to vedeli, ale byli jsme tak vozrali, ze nam to vubec nevadlo. Rechtali jsme se jak blbci a pak se jeden z bazantu oprel o zavoru do kasaren a vyblil se. No pak uz si toho moc nepamatuju, jen to ze nas zavolali straz a odvedli nas do kasarenskeho vezeni.
Druhy den jsme se pak dozvedel, ze jsem dostal tyden vezeni po sluzbe a bazanti jen zakazane vychazky na tyden. Divil jsem se, proc ja dostal vezeni a oni me rekli, ze ja jako mazak, jsem mel byt prikladen pro novacky a ne se vozrat, tak ze jsem se o ne nemohl radne postarat.
Vojna ... 8. dil
Zacal jsem slouzit druhym rokem a jednoho dne jsem se rozhodl jit k doktoru, abych s tim prodiskutoval moje chrapani, ktery nenavideli vsichni na pokoji. Uz jsem s nim o tom v minulosti mluvil, ale tak nejak se nic nevyresilo a ja jsem mel uz dost vecneho pokrikovani - kurva nechrapej a nebo hazeni vseho mozneho na moji postel ...
Druhy den jsem tedy po snidani misto do hangaru odesel na "lapiducharnu", jak jsme tomu rikali.
Kdyz jsem konecne prisel na radu, tak jsem doktorovi rekl, ze bych byl rad, kdyby me objednal ke specialistovi. Zadnyho v okoli Zatce nemeli, tak rikal, ze me musi objednat az do Prahy. Rikal ze jim zavola a az zjisti co a jak, ze me da vedet.
Asi za 2 tydny me volali, ze mam jit na stredisko, ze se mnou chce mluvit doctor. Hned jsem se zbalil a sel tam. Rikal me, prisla zprava z vojenske nemocnice ze Stresovic, ze tam pro tebe maj postel a odjizdis uz pristi tyden. Dostal jsem dokonce penize na vlak a par korum na nejake to jidlo na cestu, tam a zpatky.
Kdyz prisel den odjezdu, tak kluci rikali, zitra ma byt poplach a ja rikam, tak si to tady uzijte, ja odjizdim zitra rano autobusem v 4 hodiny do Chomutova a pak pokracuju vlakem do Prahy. Cumeli jak maly puci a ptali se plno otazek, ale ja nic nerekl, protoze vim, ze by si jen delali srandicky.
Tak jsem odjel do Prahy a dostal jsem se na pokoj, kde byli jen 4 postele. Byl tam nejaky bejvaly lampasak, kterej tez chrapal, pak jeste 2 mladi kluci, co meli jiny problem, uz nevim jaky.
Druhy den rano byla vizita a doctor me rikal, tak vida dalsi "chrapal" a srdecne se smal ... rikal, ze me odpoledne vyzvednou a zavezou na rentgen hlavy, aby zjistili co je pricinou meho chrapani a druhy den pri dalsi vizite me reknou vysledky.
Druhy den me zdelili, ze mam v nose narustky, tazvane "polipy", ktere me brani v pruchodu vzduchu do plic a ty se musi operativne odstarnit. Operace pry neni obtizna a budou ji delat za par dni.
Tak me privezli na operacni sal a rikali, ze me ani nebudou uspavat, jen me zmrazi nostni dutinu a ja budu uplne pri vedomi. Rikali ze asi budu citit nejaky smrad, to pry bude tim, ze ty polipy se budou vypalovat zhavym dratem.
Uplne me naskocila husi kuze a doctor rikal, neboj to bude dobry. Operace trvala opravdu kratce, asi jen pul hodiny a ja necitil zadnou bolest, jen citil jako by se palila kuze ...
Zacali me obvazovat hlavu, to pry proto, abych se do nosu neuhodil a nedostal nejakou infekci. Kdyz me privezli na pokoj, tak jsem se tam podival do zrcadla a vypadal jsem jak klaun s obrovskym nosem.
Pak jsem usnul a probudil se az rano. Sestra rikala, ze po snidani me odvezou na obvazovnu, kde me odmotaji a poslou na rentgen, aby zjistili jak operace dopadla. Odpoledne prisel doctor a rikal, ze vse probeho jak melo a ze par dnu jeste v nemocnici pobydu. Predposledni den pred propustenim me jeste sestra zavezla do jedne mistnosti, kde me "nacpala" takove hadicky do nosich direk a zapnula nejaky stroj a najednou jsem citil hroznou bolest, skoro jsem si myslel, ze me to vycucne mozek z hlavy.
Sestra videla, ze jsem vyhodil ruce do povetri a rikala, ja vim asi to bolelo, ale bylo to dulezite. Musela jsem odsat zbytky tech odpalenych polipu a ted uz bude vsechno v poradku.
Pak me zavezla na vizitu k doktoru a ten rikal, mam tady kolegu specialistu z plastikove chirurgie a rad by si s tebou o necem promluvil. Ja ho sem zavolam.
Do mistnosti prisel mlady doctor a rikal. Vidlel jsem te parkrat v chodbe a tak jsem se te chtel zeptat na tvoje usi. Nemel jsi nekdy ve skole problem, jako jestli se ti nekdo nesmal ze mas odstaty usi. Rikam, no jo v maldi me rikali "plachtaku", ale ja si na to zvykl. Drive jsem chtel jit na plastickou operaci, ale rikali me ze me to bude stat 3000 Kcs, tak jsem to vzdal.
Doktor me rikal, jestli chces, tak my ti tvoje usi prisijeme a uplne zdarma, protoze jako vojak nic platit nemusis. No popremysej si o tom a nez odjedes k utvaru, tak to rekni tvymu doktorovi a on me da vedet.
Odesel jsem na pokoj a rikal jsem si, to by nemuselo byt spatny. Zacina jaro, bude se moc jit ven do parku, ktery patri k nemocnici a hned druhy den jsem pri vizite rekl memu doktoru, ze to beru a on na to, ja vedel ze se ti ten plan bude libit. Pak jsem se vratil zpatky k utvaru a cekal na pozvani zpatky do Prahy ...
Vojna ... 9. dil
Jednoho dne me na rote rekli, ze se mam po snidani zastavit u lapiduchu, ze tam pro me maji nejakou zpravu. Tam me rekli, ze me konecne prislo pozvani na zacatek kvetna do Prahy na tu operaci
"prisiti" mych usi (plachtaku) ... Mel jsem z toho radost, protoze jsem vedel ze v Praze uz bude pekny pocasi a na par tydnu se "uleju" se z vojny .
Dali me nejake instrukce a overovaci dopis a s tim sem sel za mym podporucikem, ktery me mel dat penize na cestu a povoleni na odjezd do Prahy.
Nebyl z toho vubec nadseny, protoze koncem kvetna se chystalo velike cviceni vsech leteckych posadek v zapadni casti Ceskoslovenska a nase rota mela byt soucasti "manevru". Prosil me, jestli nemuzu odlozit operaci az na podzim. Ja ale rikal, ze to nechci udelat, protoze v te dobe uz odchazim do civilu a pak bych si to musel sam zaplatit. No nic naplat, musel me povoleni dat a ja za 3 dny jsem odjel autobusem do Mostu a pak pokracoval vlakem do Prahy.
Kdyz jsem prijel do Stresovicky nemocnice, tak me rekli, za par dnu po nekolika vysetrenich me budou operovat. Dali me na pokoj jeste s 2 mladyma klukama ajednim strasim podplukovnikem. Lampasak tam zrejme byl jen z duvodu, aby se tam "zasil" pred jeho zenou, jak rikal hroznou semetrikou. Rikal ze mu doma nic nepovoli, hlavne tedy ho nechce poustet na pivo. Hned nam nabizel lahvace, ktere mu kdosi propasoval do nemocnice. No samozrejme jsme to neodmitli.
Prvni 3 dny v nemocnici byli perfektni, hned rano po snidani sme chodili do parku, ktery byl soucasti nemocnice. Hrali jsme tam karty a cumeli jsme tam hlavne na pekny baby a i pohledne sestricky, ktere chodili z pavilonu do pavilonu ...
Pak prisel den me operace, oholili me hlavu z higenickych duvodu a odvezli me na sal. Rikali me, ze operace nebude dlouho trvat a pak me uspali.
Kdyz jsem se probudil, tak uz jsem zase lezel na moji posteli a kazdej na me cumel. Hlavu jsem mel obvazanou a vypadal jsem jako valecnej zajatec.
Druhy den pri vizite me rekli ze za tyden me poslou zpatky k utvaru. Prvnich par dnu jsem se necitil moc dobre, proto jsem si nemohl dat ani pivo. Tri dny pred mojim odjezdem zpet do kasaren nam podplukovnik rikal. Udelame si malou oslavu. To pivo nema zadny grady, necham si od znamyho prinyst konak a pak si dame vsichni do "nosu" v parku za nemocnici. No ja nastesti moc nepil, protoze jsem nevedel jak bych dopadl, protoze jsem jeste pouzival nejaky prasky po te operaci. Vim jen ze klukum druhy den dobre nebylo a i podplukovnik se necitil nejlip.
Pak prisel den meho odjezdu zpet do kasaren. Moc se me nechtelo, protoze v nemocnici jsme byli dobra parta a zazili jsme dost srandy. No ale ja vedel ze uz brzo pujdu do civilu, tak to uz na ty vojne nak "doklepu".
Chtel jsem usetrit nejake penize, ktere jsem dostal z roty, tak jsem se rozhodl, ze misto abych jel zpet vlakem, tak se budu snazit stopovat. Mel jsem na sobe vojenskou uniformu a hlavu porad zavazanou a tak jsem si myslel, ze se nade mnou lidi "smilujou" a zastavej
me. Jel jsem jen tramvaji na vypadovku smerem na Chomutov a tam jsem sel po silnici a zacal stopovat. Hned druhe auto me zastavilo. Byli to nejaky starsi lidi, kteri rikali ze maji take vnuka na vojne. Moc me litovali a dali me nejaky klobasky a pak jeste nejaky kolace. Vzali me az do Loun (kde bydleli) na vypadovku smerem na Zatec. Od tamtud jak me rikali jezdi hodne lampasaku smerem na Posteloprty a Zatec. Sel jsem chvili po silnici a dlouho
nic nejelo, tak jsem se tam posadil na pangejt a odpocival. Najednou u me zastavilo nejaky auto a z okna me nejaka pani rika: Co pak se vam stalo vojacku? No rikal jsem jim ze jedu z Prahu z nemocnice zpet na posadku do Zatce.
Rikali ze jedou do Chomutova a jelikoz je letiste pri ceste, tak me zastavej az pred kasarnama. To me hodne potesilo, protoze uz jsem byl docela unavenej a chtelo se me spat, zrejme stale pusobili prasky. Do kasaren jsem prijel az k veceru a byl jsem rad, ze me nikdo moc nevidel a sel jsem hned do postele.
Druhy den rano jsem to hned "zchytal"od kluku na rote. Tlemili se jak blazni, protoze v te obmotane hlave jsem asi po spanku na vojenske matraci moc dobre nevypadal. Ptali se me stovky otazek, jak bylo v Praze, tak jsem jim rekl ze paradne a ze jsem usetril zpousty penez, protoze jsem nemusel platit za vlak a ted mam kapesny na pivo ...
