Do stavu důchodového jsem se, pár let před řádným termínem, dostal přidělením třetího stupně invalidity. Hnedle spadla otázka vedle -  co s tím dál, krucinál. Důchodce musí zvážit na co ještě stačí, fyzicky i finančně. Někdo třeba přijde na to, že má nevyužité turistické boty na ven a může v nich ještě nachodit spustu km, jiný objeví mezi prsty skryté blány plovací a jde je zkusit do řeky, či do bazénu, někomu začne šrotovat hlava na univerzitu třetího věku. Vysloužilý rocker, t.č. bez štítné žlázy a žlučníku, zato s mnoha jizvami po nesčetných operacích, se rozhodl vrátit ke svým zálibám, na které tzv. "nebyl čas". Ovšem, ať se vrtnete, kam se vrtnete, vždy vás to něco stojí. Pokud se svému koníčku chcete věnovat hlouběji, stojí vás to o to víc. Rocker chce být fotografem. ne že by jím dosud nebyl, ale chce se v oboru o dost zlepšit. Kouká do internetových obchodů s fototechnikou a nestačí se divit. Vývoj ve fototechnice, se za poslední dekády značně zrychlil, co bývalo před pár lety ještě skoro nemožné, je dnes naprostý základ a standart. Nejen to, těch generačních standartů, se několik stihlo dokonce vystřídat. Fyzika platí pořád stejná, pořád je to jedna dírková komora, světlo a snímač, jen těch postupů a přístrojů, k jejímu "oblbnutí", je čím dál víc. Kdepak jsou ty dotazy v odborných foto časopisech, zda vůbec někdy digitální fotoaparát nahradí kinofilmové přístroje? Kdo se dnes zdržuje focením na (kino)film, možná už jen pár profíků, nebo staromilců, či těch, co si ty prehistorické postupy, chtějí vyzkoušet, dokud to ještě jde. Končí technologie digitálních zrcadlovek, jedna celá široká generace, ne zrovna levných přístrojů, na zaznamenání obrazu, bez použití filmu, bez "mokrého" procesu získávání obrázků. Na jejich místo v brašnách amatérských i profi fotografů, nastupují bezzrcadlovky, s úžasnými možnostmi zachycení reality. Komu to nestačí, může si přikoupit některý z dálkově ovládaných dronů, s poměrně kvalitní kamerou a dělat záběry z výšky. Jen to jediné zůstává, umění, kdy a za jakých podmínek cvaknout správný záběr, kompozice obrázku, prostě to pravé sdělení. Jak poznáte perfektní obrázek? Je to ten, u kterého zapomenete na pár okamžiků dýchat. Pokud se vám to ještě nestalo, tak jste asi ještě nebyli na výstavě těch umělců, co doopravdy fotit umí. Není to jen o cvakání spouště, ale hlavně o myšlení fotografa, o správných úhlech, výběru, o světle a stínu, umění být s aparátem včas na správném místě, umění dívat se kolem sebe, vidět to zajímavé. Na jednom informačním serveru obrázek z vody letícího surfaře, kolem kterého letí jeho surf. V diskusi pod tím, je uvedeno nějakým škarohlídem, že není problém udělat s dobrým aparátem podobný záběr. Věřte že je. Musíte být na tom místě, mit dobré světlo, vědět, že zajímavý je ten surfař a ne voda kolem, vědět jak na to, tušit předem, že surfař vyskočí z vln a kde, být připraveni. Jako když jsem jedné madam před lety ukazoval, co jsem nafotil, během jediné fotovycházky Prahou, říkala mi, že není zvyklá takovému pohledu, prý chodí těmi samými místy, ale jen do práce a z práce, s očima sklopenýma k chodníku a to, co já fotím, ona tamtéž vůbec nevidí. O tom je moderní fotografie. Ukázat lidem to, co ve svém všedním životě kolem sebe nevidí, co vše míjejí. Umět tu skutečnost zachytit a předvést takovým způsobem, že u dobré fotografie na chvilku zapomenete na pár okamžiků dýchat.