Kinofilmový 35mm fotoaparát Werra z mé sbírky, není nijak zvláště vyjímečný, koluje jich mezi lidmi asi ještě velké množství a dá se z druhé i třetí ruky koupit poměrně levně, ve velmi zachovalém stavu. Můj kus má výrobní číslo (zespoda pod krytkou filmu) 96456. Jen do roku 1968 jich bylo vyrobeno v NDR v Eisfeldu, Ernst Abbe Werk, prý přes 560 000 kusů, v asi 40 variantách.

Tělo aparátu a zadní odsuvná krytka filmu, jsou celokovové. Zelený (u starších typů aparátů Werra černý) členitý povrch, je z materiálu vulkanit, vulkanizovaného tvrdého gumového povlaku. Aparáty Werra jsou typické zejména svým předním šálkovým šroubovacím krytem objektivu. Tato krytka (materiál je částečně pokovený plast), se po odšroubování jejího plochého víčka, dá otočit a opačně našroubovat na objektiv, jako jeho sluneční clona. Pokud chcete aparát někomu půjčit, objektiv mu nastavíte dle aktuálních podmínek a krytku (jako šálek) nasadíte normálně přes tělo objektivu, jen odstraníte její víčko. Obsluhy neznalý člověk (třeba vaše malé dítě) tak ani nemusí vědět, že aparát, resp. jeho objektiv, má nějaké složitější nastavování, jen natahuje spoušť a fotí. V daných možnostech dokonale "blbuvzdorné". Velmi chytré a jednoduché řešení!

Můj aparát má pevně zabudovaný objektiv Novonar 50 mm, se světelností f:3,5. Pomocí kovových prstenců na něm, lze nastavit clonu 3,5 až 16, zaostření cca na 0.9-12 metrů a nekonečno. Rychlost uzávěrky lze nastavit na 1, až 250-tinu sekundy, nebo B jako blesk. Chybí jen samospoušť. Velkou zvláštností fotoaparátů Werra, je jednoduché natahování uzávěrky a zároveň přetáčení políčka kinofilmu, které se provádí pootáčením vnitřního zeleného prstence doleva. Zvuk uzávěrky je poměrně hlasitý, plechové cvaknutí jistě uslyšíte i v rušném prostředí. Uzávěrka jde poměrně zlehka. Aparát nemá sáňky pro extrení fotoblesk. Zespoda najdeme kolečko pro přetočení filmu, vpravo pak jakési počítadlo snímků (přibližně), pokud si jej tedy před focením nezapomente nastavit. Je zde středový závit pro stativ a tlačítko, umožňující násobnou expozici, do stejného políčka filmu bez přetočení. Zadní krytka (celá "záda") s logem Werra, se komplet odsouvá, po otočení zeleného prostředního kolečka, není výklopná. Navíjecí cívka a cívka zajišťující mechanický pohyb filmu, jsou pevnou součástí aparátu. Shora je k dipozici fotografující osobě, pouze tlačítko spouště. Po bocích jsou kovové úchyty na řemínek a vpravo zásuvka extrení spouště (nebo externího blesku?).

 Celkově působí fotoaparát Werra velmi kompaktně a jednoduše, ale jedná se o do nejmenšího detailu velmi dobře promyšlený a přitom plně mechanický fotoaparát, na kterém se prakticky nemá co ""samo" pokazit. Zdá se, že zde soudruzi z NDR, vycházející z předchozích konstrukcí firmy Carl Zeiss, po 2. sv. válce rozdělené na západní a východní divizi, vůbec žádnou chybu neudělali. A tak je to dobře.