Agfa Karat 3.5, je jedním z modelové řady fotoaparátů Karat s výsuvnými objektivy. Agfy Karat se vyráběly od roku 1938 až do roku 1978 v několika provedeních. Výrobcem je firma Agfa Kamerawerk AG, Mnichov v Německu. Karat 3.5 se od ostatních modelů liší zejména použitím pokročilejších závěrek Deckel's Compur a Gauthier's Prontor. Uveden na trh byl roku 1938, vyráběl se ještě v letech poválečných, asi do roku 1948?. Mnou vlastněný kus je pravděpodobně z poválečné produkce firmy Agfa, protože je osazen levnějším tříprvkovým objektivem Agfa Apotar 3,5/55 mm (značeno 5,5cm). Předchozí Karaty 3.5 byly osazovány čtyřprvkovými objektivy 50mm f:3,5 Solinar. Agfa Karat je určena pro kazety s kapacitou 12 snímků/35mm, přímý posun filmu je zajištěn pomocí mechanického vnitřního ozubení, zapadajího přesně do otvorů, na okrajích filmu. Film je přesouván z kazety do kazety, bez mechanického natáčení cívkou. Tento způsob zakládání filmu měl zjednodušit manipulaci s výměnou a zakládáním filmu, ale po roce 1948 byl postupně nahrazen klasickým 35mm filmem s 20-36 snímky, jak jej známe dodnes. Prý se musela prázdná filmová (kovová) kazeta odevzdat v obchodě, když jste si kupovali nový film? Každopádně, v současnosti se nedá žádný nový film s touto kazetou koupit, protože se už dlouho nevyrábí a špatně se shánějí i ty původní prázdné kovové kazety. Ano, dá se manuálně kazeta naplnit, formát filmu je stále stejný, 35 mm, liší se jen v délce. Možná to někdy vyzkouším, pokušení je velké.

Jedním ze způsobů, jak k takové kazetě "nějak" přijít, pokud žádnou původní kovovou nemáte, je vyrobit si ji na 3D tiskárně. Zda nedojde ke znehodnocení filmu prosvítáním v tenkém plastu, netuším, nicméně STL soubor k tisku takové kazety už je k mání. Máte-li zájem, zašlu vám soubor na vyžádání, do mailu.

Agfa 3.5 Karat se, stejně jako předchozí modely, dobře drží v rukou, díky svým zaobleným tvarům, zhruba velkosti a tvaru mýdla na ruce. 3.5 je prý posledním takto pěkně zaobleným modelem z řady Karat. Aparát je poměrně nízký a dost těžký, materiál kov a plast. Jako u všech modelů Karat, je jeho objektiv výsuvný, je usazen na nůžkovité přední středové montáži, prostor mezi objektivem a matricí, je zakrytý krátkým měchem. Vysunutí objektivu odjistí tlačítko vlevo shora, na těle aparátu. Objektiv musím vždy ještě rukou povytáhnout, přece jen jde o strojek velmi letitý a tropchu zatuhlý, místy mají mechnické díly i mírnou korozi, což je dobře, vyniká tak jeho historická patina. Bez dopovytažení objektivu do správné polohy, navíc nechce fungovat ovládání uzávěrky tlačítkem na těle aparátu. Ke zpětnému zasunutí objektivu musím zmáčknout tkačítko v levé přední části aparátu, pod objektivem, objektiv pak jde jen s mírným odporem, zasunout a zcvaknout zpět.

V horní části aprátu je vlevo kruhové mechanické počítadlo snímků, kterých je v kazetě standartně 12, ale lze to přetočit a doexponovat tak i delší film, pokud se vejde do přijímací sekundární kazety. Počítadlo je přímo mechanicky napojeno na přetáčení filmu, nikoliv na spoušť. Uprostřed je jednoduchý průhledový hledáček, vedle něj velké kolečko přetáčení filmu a tlačítko spouště. Vlevo od spouště je ještě zdířka, zde nevím, zda je pro mechanickou externí spoušť, či pro externí blesk? Sáňky pro blesk aparát nemá, ale B na voliči je. Na B zůstává uzávěrka otevřena, dokud nepustíte tlačítko spouště. Vedle tlačítka spouště, je ještě malá nenápadná zarážka, která může mechanicky držet spoušť a tím i uzávěrku objektivu otevřenou, libovolně dlouho. Proč? Zkusím vysvětlit.

Jak jsme již uvedl v jiném blogu, dříve se fotilo mj. i tak, že například rodina, či jiná fotografovaná skupinka, nastoupila doma v obýváku, večer do "pozice" na fotografování, aparát přitom byl umístněn na stativu. Když bylo k fotografování vše o.k., všichni řádně upraveni a na svých místech, aparát správně nastaven, fotograf zapálil sirkou zápalnou šňůru externího hořlavého chemického blesku, ve tvaru papírového trojúhelníčku, obvykle připíchnutého na násadě od koštěte připínáčkem. To koště bylo opřeno o zeď, za aparátem. Pak se v místnosti zhaslo a byla tma. Pokud chtěl být fotografující taktéž v záběru, musel otevřít závěrku aparátu a zajistit ji otevřenou, proto ta západka. Rychle přeběhl od aparátu na své místo do skupinky a sýr! Obrázek se exponoval až blesknutím. Poté rychle zpět k aparátu, odjistit a zavřít závěrku a až pak v místnosti rozsvítit. Hotovo - rozchod. Takto fotil ještě můj děda, s podobným aparátem. Tímto způsobem exponované fotky poznáte, že se sice všichni na na splečném obrázku dívají jakoby dopředu k aparátu, ale očima šilhají jedním směrem stranou, kde ve tmě byla vidět jenom ta hořící zápalná šňůra blesku.

V pravé spodní části fotoaparátu, je exentricky umístněný závit stativu. Z boku, vlevo dole, je západka pro odjištění dvířek, pro výměnu kazety s filmem. Uvnitř celkem nic není, kazeta s filmem vlevo a prázdná kazeta, do níž se film pomocí ozubení, zleva doprava (dle šipky) přesouvá. Aby film pěkně seděl v ozubeni, jsou zde ještě dvě malé odklopné pacičky, které film v ozubení, po jeho založení, přidrží, navíc je přitlačován, stejně jako jiných aparátech, odpruženou přítlačnou destičkou ve víku. Výrobní číslo HA 6414. Pod pravou patronou je ještě, německy, anglicky a francouzsky napsáno, že právě sem se vkládá prázdná patrona. Filmové patrony jsou vloženy volně, bez zajištění.

Na objektivu se vnějším kolem nastavuje rychlost uzávěrky B a 1-1/250 sec. v osmi krocích, stavítkem po straně levé clona f:3,5 až f:22. Vnitřním kroužkem objektivu se nastavuje předostření 1-10m a nekonečno. U objektivu je nutno natahovat mechanismus uzávěrky, horní páčka, doprava. Aby o tom, že není natažena uzávěrka, fotografující věděl, vidí páčku v nenataženém stavu v hledáčku, kde mu překáží ve výhledu. Je to tak schválně, důmyslné a vtipné řešení. Natáhnete uzávěrku, stistknete spoušť a nic? Pokud máte dobře vysunutý objektiv, zapoměli jste ještě přetočit políčko filmu, půjde to až po jeho přetočení. Je to zajištění, proti náhodné vícenásobné expozici na jedno políčko filmu. Jde to obejít, natáhnete uzávěrku a exponujete tlačítkem vespod objektivu, i bez přetočení filmu. V levé spodní části je ještě červeně značená páčka, k natažení samospouště, přes mechanický časovač. Aparát je velmi starý a zřetelně dost dlouho, snad celé dlouhé dekády, nepužívaný. Samospoušť se mnou zpočátku nechtěla nijak kamarádit, ale zdá se, že po několika desítkách natažení, si začíná na svůj účel vzpomínat. Je v pořádku, akorát byla babča trochu zatuhlá, kdo by v jejím věku (cca  77-80 let) nebyl? Už běží zatím ještě méně ochotně, ale s každým natažením pravidelněji, až do cvaknutí spouště. Takže dobrý! Samospoušť cvakne po cca 8-10ti sekundách.

Fotoaparát Agfa Karat 3.5 si cením, jako jeden z nejzajímavějších, které mám ve své, pomalu se rozrůstající, sbírce mechanických aparátů na 35mm film.