Zase mám to nutkání, prolézat své těžké staré album, s fotkama z dětsví.
Všimli jste si někdy paradoxu, že jste na starých fotkách, tak úžasně mladí?

 Spousta příbuzných a známých, o kterých si pamatuji méně a méně. Kdo je ten pán tam a ta paní tady, už nevím. Někteří jsou mí vzdálení strýcové a tety, někteří jen sousedé, nebo známí našich. Zeptal bych se, jenže už není koho se ptát.

 Hledal jsem něco konkrétního, v těch mých starých vzpomínkách na minulost, jenže jsme to nenašel. Možná je to jinde, možná ztraceno navždy. Později do těch rodinných obrázků, přibyli moji kamarádi a spolužáci ze školních let, všechno se to prolínalo, jak šel život. Ještě pár momentek z dob mé střední školy a tam někde, tato alba končí. 

 Z následného dědictví po mámě, mi zbyla jen taková ta průhledná "slídová" pouzdra na fotografie, z obchodů "vše za 10,-".  Maminka později netvořila těžká velká fotoalba, jako za dob mého dětství, ale kupovala právě tyhle levné průhledné "slídy", kam obrázek jen vložíte, do každého okénka se vám vejdou, zády k sobě, fotky dvě. Babička, děda, moje první manželka, naše malé děti, máminy vnoučata, mámini bratři s rodinami, mámini další životní partneři, psi..

 Na konci jednoho "slíďáku" je velká fotografie mého otce, kterého jsem skoro nepoznal, on se mámou v mém ranném dětském věku rozvedl a odstěhoval do jiného státu, víc o něm nevím. Jeho podobenka, to je velká fotka z atelieru, žádná amatéřina. Z druhé strany téže slídy je zas moje fotka, taktéž atelierová, stejné pohlednicové velikosti, z prvního ročníku střední školy, kterou jsem studoval. 

 A až tady mi došlo, že jsem našel, co jsem původně vůbec nehledal. Člověk musí totiž tak trochu duševně vyzrát, aby některé věci sám pochopil. Není náhoda, jak jsme tu s tátou takto pospolu. Dva nejdůležitější chlapi mámina života. Ne, neřekla mi to, ale je to tak, vím to. Kolikrát otočila jednu stranu a druhou a hledala, v čem jsme si s otcem podobní a v čem rozdílní? Sice jsme se ve svém žití s tátou nepoznali, ale zato máma nás znala oba.

Dvě strany jedné slídy, to je celý jeden mámin život a v něm - otec a syn.