V krajině mezi řekami Vltavou a Labem, v meziříčí pod Mělníkem, byla vždy úrodná půda a obyvatelé se zde živili zemědělstvím. Podle nálezů hrobů a nádob, bydleli zde lidé již od neolitu.

Předpokládá se, že ves s tvrzí stávala zde na levém břehu řeky Labe od doby Přemysla Otakara I. (1197 - 1230). První písemná zmínka je z roku 1290, kdy ves vlastnil Jan z Obříství, dále se vytřídalo mnoho majitelů.

Nedaleko byly samostatné vsi. Semilkovice patřily pánovi ze sousedního Chlumína a Dušníky pražskému probošství. Postupně byly tyto vsi připojeny k panství, dnes jsou to místní části obce Obříství.

Semilkovice, název se odvozuje od pojmenování Semilkovi lidé, Semilkův lid. První zmínky o samostatné osadě jsou z roku 1196. Ležely původně na břehu starého Labe, na konci 18. st. je postihla tragická událost, kdy ves zcela zničily ledové kry.

Příčinou byly výkyvy počasí.

Toho roku byla tuhá zima, hory měly hodně sněhu, řeky zamrzaly. Přišla náhlá změna počasí, oteplilo se, nastalo rychlé tání a voda nestačila odtékat. Ledy praskaly, hromadily se, bránily odtoku vody, nastaly povodně. Tato situace byla tehdy po celé Evropě.

Lidé ve starých Semilkovicích byli rádi, že zachránili holé životy. Přesídlili na Lamberk, dnes místní část obce Obříství, ten označoval místo, kde se v minulosti pásly ovce a býval tu panský ovčín. Na vyvýšenině vybudovali nové Semilkovice. Na návsi postavili kapličku se stejným jménem jako byl jejich kostelík, kapličku sv. Ondřeje, přenesli do ní kámen z bývalého oltáře a kostelní zvon.

Místo jejich původní osady připomíná dodnes u řeky Labe menší bílá kaplička s nápisem: ,,Na tomto místě stávala osada Semilkovice často pronásledovaná velkými vodami. Při povodni spojené s odchodem ledu 28. a 29. února 1784 pobořena byla osada i farní kostel sv. Ondřeje. Po této pohromě přenesli osadníci své sídlo do nynější osady Semilkovice v Obříství.“

Další blízko osadou byly Dušníky, dnes místní část obce Obříství. Lamberk se i nad starými Dušníky nachází. Nejstarší zmínky o Dušníkách jsou z roku 1228.

Název je odvozen od dušníků - lidí dušníků, lidí služebných, nevolních a kostelu darovaných, dušník je člověk poddaný na pozemku zádušním.

Dušníky patřily od dob husitských Starému Městu pražskému, ale pro odboj mu byly odebrány, roku 1547 byly postoupeny králi Ferdinandu I. a králem Ferdinandem roku 1554 věnovány za odměnu rytíři Kamýckému, tehdejšímu majiteli panství Obříství.

Ves Dušníky i ves Semilkovice později patřili k obřístevskému panství. Název Obříství se odvozuje od slova broditi, břísti, voda rozvodněného Labe se musela obcházeti, obbřísti. Broditi se přes řeku bylo potřeba také na Štěpáně, kde kousek od vsi byl brod. K panství patřily ještě další okolní vesnice a dvory se svými úrodnými poli, vinicemi, chmelnicemi a lukami. Patřil sem i statek Úpor, Oupor, obklopený úrodnými poli, stojící blízko řeky Vltavy. Byl zničen při stejné povodni jako staré Semilkovice, zůstala mu jen stodola, byl obnoven, zemědělství se tam daří dodnes.

Ve farních matrikách se psala ves např. jako Wobrzistvi, Obrzistwie, měla mlýn, pilu, pivovar, původní tvrz byla časem přestavěna na pěkný zámek, k zámku těsně přiléhal kostel sv. Jana Křtitele s dřevěnou zvonicí. K zámku patřila zahrada, pod ní byla zámecká obora.

Ze svého dětství pamatuji záplavy, každý rok na jaře byl zaplavený les pod zámkem. Občas bývala zaplavená i obora, chodilo se tam bruslit, když voda zmrzla. Pro zábavu si mladí lidé postavili vory a po oboře se na jaře plavili.

Záplavy trápily okolí Labe od nepaměti, přestože zákruty a tok řeky býval upravován již za dob Karla IV. i kvůli splavnosti řeky. Záplavy přicházely pravidelně, první písemná zmínka o povodni je z roku 939. Pod zámkem na budově starého mlýna bývaly vyznačovány nejvyšší výšky vody při záplavách, které trápily všechny okolní vesnice v blízkosti Labe a Vltavy. Blízké Zálezlice mají název od slova zalézati výše, utíkati před velkou vodou.

Obrovská povodeň, tisíciletá voda, zasáhla Obříství v roce 2002. Vltavou se valila voda k Mělníku, kde se vlévá do Labe, zabrala celé koryto a Labe, přitékající k soutoku, se valilo zpátky proti proudu, rozlévalo se a okolí zaplavilo několika kilometrové jezero. Bylo zaplaveno i 90% území obce, přes 40 domů spadlo nebo muselo být později zbouráno. Zmizely zvláště ty nejstarší domy, postavené ještě z cihel tzv. buchet. Pamatuji si v Dušníkách pohled na prázdný, travičkou porostlý dvorek, domek nikde, ale pásly se tam čtyři slepice. Naproti také prázdné místo, domek nikde, ale za plotem prázdné zahrádky usazený veliký kotouč slámy z polí, který tam připlaval. Bylo opraveno spousta domů, lidé obdrželi stavební podpory, byly postaveny i popovodňové domky, ale někde dodnes zůstávají prázdná místa.

Na úvodním obrázku je zámek a obora s památným dubem, jedná se obraz místního malíře pana Emila Šimka z roku 1971.