Krásné povídky, krásné čtení. Mám ráda tento styl. Božena Němcová nám přibližuje život prostých lidí v minulosti, ukazuje na bídu až živoření chudých a na život panstva. V každé povídce je zároveň patrná víra v dobro v člověku.

Všemi povídkami se prolíná tehdejší podřazenost lidí církvi, je vidět, jak církev ovlivňovala celý život člověka, od počátku až do konce.

V souvislosti s děním okolo nás a probíhajícím nedalekým válečným konfliktem, nemůže nás nezaujmout povídka Karla, ve které zaznívá odpor proti vojně a válčení.

První dítě matce zemřelo brzy po narození, byl to chlapec a tak se utěšuje, že je to vlastně dobře, protože by se stal vojákem. Kéž by to druhé byla holčička, přála si. Narodil se opět chlapec. Matka ovdověla, manžel jí na vojně zemřel, nechce přijít v budoucnu o své drahé dítě, aby ho uchránila, rozhodne se vydávat ho za děvče.

Chlapec vyroste v dívčích šatech, má být dívkou Karlou, která se prostě nevdá. Problém nastane, když se v dospělosti zamiluje do své kamarádky, se kterou na statku, kde matka sloužila, vyrůstal. Láska je opětovaná, cit přemůže rozum, a on se přizná, že je muž a půjde na vojnu, než aby se lásky vzdal. Se svou milou, to už převlečený za muže do vojenských šatů, si slíbí věrnost, a Karel se jde přihlásit do Prahy k armádě.

Měl sloužit 14 let, vojenská služba pak byla snížena na 7 let, sedlák, u kterého matka sloužila a bydlela, Karla nakonec z vojny vykoupil. Karel se po 4 letech vrátil, oženil se se svou milovanou Hanou a stal se sedlákem, neboť Hana z téhož statku pocházela.

Povídka končí dobře, ale je smutnou skutečností, že po staletí se problém opakuje. Jen to už není císař pán ani verbíři, kteří by v hospodách lákali chlapce na měšec dukátů.

Přijdeme někdy jako lidstvo na to, jaký je vlastně smysl života? 

Život je zázrak, život je dar. Není divu, že povídka Karla, stojí v knížce na prvním místě.