Léto je v plném proudu, kolonády ožívají a hudba zní. Při této příležitosti jsem si připomněla svoje první setkání s hudbou již v útlém mládí. Mnozí si jistě pamatují, že bývalo zvykem v období léta pořádat promenádní koncerty, většinou v neděli. V mém rodném městě se konaly v Rajské zahradě.

  Můj tatínek byl hudebník "tělem i duší", vedl a dirigoval kapelu, hrál na několik nástrojů. Vlastně se dá říci, že jsem vyrůstala v kapele. Maminka nás, mne a dvě sestry, každou neděli brala na odpolední koncert. Sestry se spíše zajímaly o módu či o kluky (byly starší), ale mě hudba učarovala. Moje první vzpomínka na nedělní hudební odpoledne, na kterou si pamatuji a také mě byla náležitě líčena, je, jak jsem se coby tříletá ztratila a celá kapela včetně rodičů byla "na nohou"!  A já si zatím hověla v tátově futrálu na buben, čehož si ovšem nikdo nevšimnul. Tatínek hrál hlavně na křídlovku a jeho sóla jsem milovala snad ještě dřív, než jsem z toho měla rozum. Nikdy na ně nezapomenu a ještě dnes, když někdy vzpomínám o "černé hodince" je slyším tak jasně jako kdysi před lety.

  A myslím, že tatínek na svoje nejtěžší sólo v životě také nikdy nezapomněl. Stál na podiu, ale já také. Celé jeho sólo jsem dirigovala. Když mě uviděl, jenom zvedl obočí, nerozesmál se ani nerozzlobil. Když dohrál, zvedl mě do náruče, vlepil mi pusu, potom jednu na zadek a sundal dolů k mamince. Obecenstvo bouřilo, potlesk nebral konce. Láska k hudbě mi zůstala na celý život. A pointa příběhu. Asi tak o 40 let později. Lázně Karlovy Vary, lázeňský dům Thermal a program pro pacienty - Dr. Pixa s dívčí kapelou. Sedím v první řadě, poslouchám hudbu ponořena do vzpomínek (program jsem ani moc nesledovala), ze kterých mě najednou vyrušilo pozvání na jeviště.

  Soutěž - v dirigování! Nezaváhala jsem, mám přece "zkušenosti". Já a "moje" kapela jsme získaly první místo (ze tří) a potlesk opět nebral konce. Dodnes mne mrzí, že si již nepamatuji ani jeden název skladby odehrané pod "mým vedením".