Když svléká se duše
a loukou se laskat nechá,
domů vracet se nechce,
jako pták chce být volná

Když do naha obnažená duše
chvění stromů podobá se,
chce na vlahý trávník ulehat
a zachovat pocity čarokrásné

Když zhluboka dýchá krajina duše
a něžnou slyší hudbu hrát,
touží zase bosá běžet tam,
kde v symbióze zastavil se čas

Když harmonie duše
leknínům podobná je,
svůj šat zpět duše nechce, 
když noc láskou zralá je!

Chce říkat ano, ne jen snad…