advent-calendar.jpg
zpět

Příběh několika skutečných přátel během dvou let - IV. část – Advent

 IV. část – Advent

Zvedl jsem telefon a vytočil jsem místního notáře.

Dobrý den pane notáři, omlouvám se, že volám v neděli v podvečer, neměl byste na mě čas zítra tak kolem čtvrté odpoledne a asi na dalších pět, šest lidí, půjde o doklady o splatnosti dluhu. Ale chci to řešit právně před vámi. Ano, děkuji a omlouvám se, jsme domluveni. A potom o nějakém převodu ve firmě. Ano. Poděkoval jsem. Pane notáři, jsem dlužníkem a ještě jednou se omlouvám.

Oldo a Jitko, tak poslouchejte. 200 tis. Kč vytáhnu doma ze strožoku a zbavíš se ihned nebezpečných věřitelů, zítra u notáře. Oldo, nedělá to skutečně víc? Olda – ne nedělá.

Oldo a Jitko, zítra u notáře převedeme firmu z Oldy na tebe, Jitko. A dáme současně na vaši vilku a na sklep a všechny nemovitosti břemeno ode mě na 200 tis. a 300 tis. Kč. Já zítra dovezu ještě 300 tis. a Jitka to dá do firmy, do pokladny. Jitka bude dělat jednatelku a ředitelku v jedné osobě. Jitka bude jediným společníkem vaší firmy a to na 100%. Oldovi odeberu všechny pravomoci ve firmě. Jitko, a tobě ještě věřím.

Já sem dám na nutnou dobu dva moje stavaře, kteří tu firmu povedou po dobu nutnou, asi do konce roku. Já nebudu brát do konce roku žádné zakázky pro mě, nastěhuji se k Věře a budu tady tu tvoji firmu, Oldo, dostávat ze sraček. Jitka mně musí pomáhat. Jitko, tobě pořád ještě věřím.

Prsty Věry mě tiskly, až to bolelo.

Jitko, tvým rodičům ani slovo. Olda ze svého platu si bude nechávat jen 10 tis. Kč, zbytek mně bude splácet toho půl milionu + úroky.

Oldo, od teď máš zakázané automaty, máš zakázané ode mě kamkoliv chodit, u doktora si vyřídíš neschopenku, bez vycházek, můžeš jít jen do sklepa na vinohrad. Jinak tě opustím, a nechám vás v těch sračkách.

Oldo, a nastoupíš co nejdříve na léčení. Jitko, uvědom si, že máš na tom vinu. Tak tady nebreč.

Oldo, zítra ty a tvoji věřitelé a Jitka ve čtyři u notáře.

Tak pokud s mým řešením nesouhlasíte, klidně mně to řekněte, a já to za vás dál nebudu řešit. Vykašlu se na vás.

Ticho. Věra se mě držela pevně.

Olda řekl – tak zítra ve čtyři. Jitka plakala.

Odešli jsme s Věrou k ní domů.

Věra v autě řekla přede mnou po první vulgární slovo. Řekla – já se z toho poseru.

Přijeli jsme k Věře, bylo po sedmé večer, už byla tma. Věra mně povídá, teda ty máš nervy, toto já bych nikdy nedokázala. Já tě Slávku šíleně obdivuji, jak na to řešení přijdeš, jak víš jak postupovat, já mám teď ještě z tebe strach, jak jsi tam na ně křičel a řval!

Věro, už to neřeš. Nebo chceš, aby zkrachovali?

Musíš jet do Brna?

Musím.

Vše jsme ještě znovu rozebrali. Věra plakala.

Pane Bože, Slávku, to byl měsíc změn. Jdu k autu.

Zvoní mně mobil – dr. Kala. Slávku, mám špatnou zprávu, Petr Vaněk zemřel, asi před půl hodinou, nedalo se nic dělat, selhaly mu důležité orgány. Teprve to budeme volat paní Vaňkové. Děkuji ti, je to moc špatná zpráva, vykoktal jsem. Věra se rozplakala ještě víc.

Vytočil jsem Káťu – mladá paní, já přijedu domů až zítra ráno, tak kolem sedmé. A hned potom půjdu do práce. Dobrou noc a pozdravujte manžela.

Děkuji ti, miláčku, že zde zůstaneš. Vykládali jsme dlouho do noci. Věra si myslí, že to Jitka nezvládne, já jsem vsadil na jednoho koně, musí to zvládnout. Mám už další plán co s tou, už Jitčinou, ale zadluženou firmou.

Odjel jsem od Věry již o půl šesté. Nesnídal jsem. Ráno, byl jsem ještě v autě, volá Pavel, u dr. Kurze byl potvrzen definitivně zhoubný nádor, bude muset být nová operace a dát pryč další metastázy. To znamená, že je na delší dobu vyřazen zcela z práce. Pak ještě pár zpráv o paní Anně.

V pondělí další jobovky.

První moje ranní porada v Brně, přijeli nepřipravení. Přerušil jsem to a pokračování za týden. Vyhodil jsem je.

Druhá porada, nedostavil se technolog, onemocněla mu dcera, neštovice. Přerušil jsem to.

Třetí porada - klient přivezl nepodepsané smlouvy. Taky na nic. Poslal jsem ho pro podepsané a domluví si s moji sekretářkou nový termín.

Jo vi nic nevíte o mé sekretářce. Jarka Lachmanová, také stará panna (ale panna ne), pracuje u mě dvacet roků. Děvče do nepohody, občas migrény a spolehlivá, jazyk za zuby. Malá, hubená, rovná, jen samé fiží, apod. ale mně vyhovuje. Udrží si respekt. A když řeknu, Jarko, toto řeknete mezi lidi, ví co a jak. Roznesete to barvitě. Klidně řekne, vy se hlásíte k šéfovi - pane inženýre, tak to být já váma, tak až tak za týden nebo dva. On vás vyhodí, nespočítáte ani schody. A když řeknu, zavolejte mně toho a toho, tak řekne, neboj se, připravila jsem ti cestičku. Jinak je fajn. Prsa má po tatínkovi.

Nevím, jestli mám jezdit k notáři. Aby se to tam nepodělalo. Ještě jsem to zcela nestrávil. nestrávil jsem ty Oldův podraz, podraz na rodinu i mě.

Notář vše ihned pochopil, vše se vyrovnalo, věřitelé nedostali ani korunu úroků, a pohrozil jim podání trestního oznámení, za černé půjčování peněz. Firmu hned přepíše na Jitku, břemena dluhu ke mně dá na všechny nemovitosti, a stejně tak všechny nemovitosti bude vlastnit jen Jitka. Olda nic. Olda měl chuť něco dodat, ale já jsem už nevydržel, ty buď Oldo potichu. Zaplatil jsem notářovi skoro 90 tis. Kč všech poplatků, a to se napsalo, že mně dluží Jitka a zaplatí mně to do konce tohoto roku. Bez úroků.

Oldo co léčení. Nástup druhého listopadu – na tři měsíce, mimo vánoc. Byl jsem u lékaře. Mám neschopenku od pondělí po vinobraní. Tak v sobotu budu na vinobraní, Oldo. Obvoďák mně pomohl vše zařídit, ještě před notářem řekl Olda. Jitka poplakávala.

Oldo, zítra tady budu, přijedu se dvěma mými pracovníky, techniky, tak jak jsme se domluvili. Oldo pozor – Jitka je zde šéfka, a odborně rozhodují moji lidé! Oldo a ty, ty hotové peníze nedostaneš už do ruky. Jitko je to jasné? Ano.

Notář promluvil Oldovi do duše. V klidu s rozvahou. Dal mu několik rad, jak se má chovat do nástupu na léčení, notář tam měl už staršího syna, a ví, o co jde. Pomohlo mu to, pět let nic, pět let je syn v pořádku.

Spal jsem u Věry, řekl jsem ji o dr. Kurzovi. Věra mně povídá, prosím, už dost. Pohřeb kuchaře bude asi za týden, v pondělí. Je toho plné městečko.

Mám sraz s mým ing. Bratským a ing. Konečným, hned ráno v 7.00 hod. na firmě u Jitky. Začneme zařezávat.

Nabrali jsme během dvou týdnu asi osm lidí, bagrista zrušil výpověď. Já jsem mu řekl na stavbě, že ať si uvědomí, že tou vypovědí mě a ani jiného vydírat nebude, klidně ať se sbalí a odejde. Že jsem se díval na jeho plat, tak by měl držet hubu, a ne rozeštvávat lidi.  Ať odejde hned, že takovejch bagristů jako je on, mu naseru do 5 minut plnou čepici. Vyvalil se. Jeden přestupek v kvalitě, bezpečnosti práce, kradení nafty apod. a letí. A k tomu ještě podám trestní oznámení na něho, já dám na Policii.

Olda si vzal nemocenskou. S nikým nemluvil, nikam nechodil. I vinobraní jsem musel dirigovat sám. Ještě, že tam máte zdatné a znalé vinaře pomocníky. Dělal objednávky, kontroloval faktury, dělal mzdové podklady a připravoval soupisy prací. Jde mu to.

Olda skutečně nastoupil na léčení.

Pohřeb Petra byl až pozdě odpoledne, velmi smutný, bylo mnoho lidí. Bylo i mnoho motorkářů, jestli pak si to oni uvědomují? Celou dobu jsem postával vzadu, nenápadně, nechci být na očích. Věra byla s kolegy z hospody vpředu.

Jitka se už také zabíhá ve firmě v nových funkcích. Vzali jsme zakázky za dalších 6 mil. Kč a dalších pět lidí. Půjčili jsme další stroje. Firma jede na plné obrátky.

Jitka a kluci jezdí za tatínkem každou neděli. Oldovi to asi pomáhá. Pracuje tam v léčebně dobrovolně jako údržbář. Jezdí autem, náklaďáčkem malým, pomáhá zahradníkům. Jitka mu dává peníze, po dohodě s lékařem, a musí jí to do koruny dokladovat.  I co si koupí na jídlo apod. Vypadá to, že by byl na vánoce doma a pak asi ještě měsíc.

Náš vztah s Věrou se dostal do normálních již skoro zaběhnutých kolejí.

Jitka, už mně zaplatila vše, co mně dlužila, a dokonce i provizi za tento rok. Firma šlape. Podle mě budou končit moji hoši tak za dva týdny, už je zde nový stavbyvedoucí a nový vedoucí výroby, mladý kluk asi 30 roků, stavař. Má o to velký zájem. Tak snad se nám to podařilo zachytit.

Šel jsem s Jitkou k notáři, že dluhy Oldy jsou splaceny, a tak by se břemeno mohlo smazat. Notář to nedoporučil. Jitka má kvitanci v ruce, nechte to tam, ať je to varování, kdyby něco. Já si to tady také u sebe založím, vaše všechny kopie o splacení dluhu. Takže nikomu nic nehrozí, ale jistota pro varování, by mohla pár měsíců být… Já to měl tak se synem, jak jsem vám vyprávěl.

Věra se mnou objela hroby, byla se podívat i na náš rodinný domek. Byla nadšená. Vše v pořádku, ale co s ním. Dcera se sem nechce nastěhovat, já mám byt v Brně, Věra má domek. Asi to na jaře prodáme. Je mně to někde vzadu líto, ale musím být realista. Byl jsem s Věrou i na hrobě jejího manžela.

Prosinec.

Neskutečně to vše běží. Náš vztah s Věrou se určitě stabilizoval. Už to není ta první zamilovanost, už jsme zjistili, co musíme vzájemně respektovat, kde koho z nás tlačí bota, kde je „zakázané území“ kam by se nemělo ve vztahu šlapat. Miluji Věru. Vím, že je to poměrně brzo po odchodu mé manželky, nechci se obhajovat, člověk míní a pán Bůh mění.

Dcera mně to zatím neodpustila a asi dlouho neodpustí. Viděla se s Věrou jedenkrát, a potom jsme měli jen my dva a její přítel setkání a oba mně vynadali, že šlapu po jménu mé manželky. Vysvětloval jsem to. Ale když si někdo zacpe uši, a nechce poslouchat, bohužel, já už to nemám jak ovlivnit, a prosit za odpuštění vlastní dceru? Ne to není můj způsob. Nic zlého jsem neprovedl. Mluvíme spolu o věcech rodinných tedy nás dvou, žádná láska, a to je vše, tak tu cestu dcera zvolila. Přítel mé dcery mě zcela“odřízl“.

Jsem plně rozhodnut domek prodat.

Sedíme s Věrou večer na Mikuláše u ní v obýváku, dali jsme si pár Mikulášských dárku, pro legraci a zasmání. Přišla i Jitka s dětmi, i Věřiny rodiče. Jsem rád, že se Olda staví na nohy. Pan Ostrý vstal u stolu a ve stoje mně poděkoval za obě dcery i Oldu, jak jsem jim letos pomohl. Moc toho o Oldovi neví a nemluvíme o tom. Tak jsme si to před několika měsíci slíbili. Kluci také dostali u nás Mikuláše. To vše nachystala Věra, i malou, studenou a lehkou večeři, Jitka už donesla letošní Tramín, je velmi dobrý. Olda přijede už za dva týdny a odjede až 3. ledna. A potom ještě měsíc.

Pan otec se zeptal, a co bude dělat Olda dál? Jitka se podívala na mě. Vidím v očích otazník? Ano, Jitka neví, co má odpovědět? Já si zase myslím, že já to vím. Podívám se na Věru, drží mě za ruku, a i její oči se ptají.

Pane Ostrý, povídám, to je přece jasný, a já bych byl rád, kdybyste mně všichni podpořili.

Ticho.

Oni asi netuší, co řeknu? To snad není pravda.

Pane Ostrý, Olda je můj dlouholetý kamarád, Jitčin manžel, otec těchto dvou krásných kluků, váš zeť, tak mu musíme pomoci, podržet ho a dostat ho do normálního života, on jen trošku zakopl, ale my jsme tady od toho, aby měl v nás oporu. A já chci, jestli mně to Jitka neshodí, aby Olda nastoupil zpět do firmy a pracoval, až se z něho bude kouřit. Dokonce vám musím říct, že jsem byl v Kroměříži, v léčebně, tajně, ani Věra o tom neví, Olda tam má moc dobré výsledky, a primář mně slíbil, pokud se to nepokazí po Vánocích, pustí Oldu už 15. Ledna.

Působilo to jako velká bomba. Pani Ostrá vstala, šla ke mně a udělala mně křížek na čelo, a políbila mě na tvář, Jaroslave moc vám děkuji. Já to věděla, že mu pomůžete. Věra i Jitka plakaly. Jitka si mně sedla na klín a držela kolem krku a plakal. Věra jí říká se slzami i s úsměvem, vypadni – Slávek je můj.

Kluci si hráli s dárky a nic nezaznamenali.

Mikuláš se u nás prodloužil. Už bylo deset, když všichni odjížděli.

Zítra, v pátek,  máme oba volno, já i Věra a pak je víkend. Pohřeb kuchaře má vliv na pokles nálady personálu v restauraci. Věra měla krátkých pár vět ke všem. Aby je posílila.

Věra už si také vyřešila v restauraci mnoho problémů. Už si zavedla, jako nejvyšší šéfová, pravidelný rytmus, už se začala i velmi věnovat domácnosti, úklidy, praní, vaření, společné chvilky. Náš vztah se krásně vyvíjí, jako bychom dál a dál překonávali tu mileneckou pubertu, a vjíždíme do nádherné části běžného života.

Ještě večer sedíme. Popíjíme tramín. Já moc ne, chutná mně, ale já se držím. Věra si dává víc. Ale nikdy jsem ji neviděl „pod vlivem.“!

Tak co tvoje auto? Ptám se Věry. No to co jsme vybrali, Peugeot SW 508 ve vybavení, co jsme spolu vybrali, bude už příští týden, v pondělí podepíši smlouvu na leasing a akontaci dám 300 tis. Tak bych se tě chtěla zeptat, jestli bychom toho mého starého Peugeota nenechali protáhnout servisem a nedali ho našim k Vánocům. Mohu to jen odsouhlasit. To je příjemné. A necháme to až tady bude Olda, byl to jeho nápad, a domluv to se švicou, že to bude náš společný dárek nás všech čtyř, tvůj, Jitky, Oldy a můj. Věra to je perfektní. Jitka to určitě odsouhlasí.

Slávku, co s restaurací. Já jsem o tom moc a moc přemýšlela. My už nemáme prostory na ty naše výkony. My bychom se potřebovali rozšířit, technicky, skladově, nezvyšovat počet míst ale zvětšit prostory. Kuchyni musíme předělat. Já jen – chápu už jsme o tom několikrát mluvili. Ale Věro, není kam? Já pokud si uvědomuji, tak je za vámi ten rodinný domek toho prapůvodního majitele vaší restaurace, tam on bydlí, a jenom pár metrů kolem restaurace, ale na ty bych asi nesahal, ať to má ten prostor, ta restaurace.

Ale Slávku, já jsem teda měla dost fofr poslední tři měsíce, ale já jsem tam pana Vavrouška dlouho neviděla.

Otevřel jsem PC a najel jsem na katastr. Tak ještě pár kliknutí. Jak se jmenuje ten majitel toho sousedního domku, Věra na to – pan Vavroušek – myslím, že Jiří. Ne, Věro ten domek tady je, ale majitelem je ONYX s.r.o. už patnáct roků.

Věra to já nevím, to je šok. No to já jsem právě přišla do firmy, a majitelem byl starý pán. Já říkám, počkej tady nějaká smlouva na břemeno. Otevírá se to – ano smlouva o pronájmu domku, 50 tis. ročně, na 15 roků, výpověď možná i dříve dohodou. Platba ročně 50 tis. ročně na účet Horák Vilem KB….atd.

Takže Věro, podrž se, Horák, jako tehdy jediný majitel, koupil už tehdy ten domek. Vám nic neřekl, pronajímal ho zpět Horákovi za 50 tis. Kč a asi mu to šlo na jeho soukromý BÚ, i když to mělo jít na banku ONYX. Dobrý podtrh na firmu.

To nám mění situaci. Věro. Takže já myslím, že bys měla jet za panem Vavruškou, příští týden – co nejdřív a hned si vyjasnit vazby. Toto ti zítra vytisknu, ať máš něco v ruce, zeptat se kdy ti pošle ty nájmy? Postrašit ho, pokud se bude cukat.

To se vyjasní. A tak já bych ti měl poslat sem projektanta, vše zaměřit a nechat si udělat nějaké návrhy. Připravit vše na stavební povolení.

Víš, Slávku, my jsme u nás v restauraci mluvili o tom, že bychom letos zavřeli již před Vánocemi, ten zimní provoz je dost ztrátový. A otevřeli bychom až ve druhé polovině února, co říkáš? Souhlasím.

A Věro, Jitka s jejich firmou by ti tam přes zimu udělala všechny stavební úpravy. A novou sezónu bys začínala v nové restauraci. Věra – to by byla nádhera.

Šli jsme spát, sprchy, a vykládání, a vykládání, a milování, a ještě prosím, repete….však ráno nemusíme vstávat.

Ráno Věra volala Jitce, k tomu dárku rodičům – Věřino auta. Byla nadšená, Jitka.

Po snídani vidím, že je Věra, no, že je nějaká nesvá. Prosím, co se děje? Ptám se. Miláčku, co kdybychom, za tím panem Vavruškou, zajeli teď dopoledne, ale spolu.

Ano. Co jsem mohl jiného říct.

Věra uklidila kuchyni, já jsem kolem Vavrušky vytiskl vše z KÚ, Věra zapnula pračku, a vysvlékla postele, bude velké prádlo. Bude opět velký úklid. Koupili jsme si sušku asi před měsícem – je to super, byl jsem na to zvyklý.

Už přichází Advent, doba smíření, motliteb a doba, kdy se těšíme na Ježíška.

Valtice – ulice a číslo domu máme. Zvoním. Drobně sněží.

Otevírá velmi starý pán, ohnutý, ale fit. Vy jste paní provozní z ONYX, že? Ptá se. Ano, my se trošku známe. Toto je můj přítel, mohli bychom spolu mluvit. Ano. Pojďte dál.

Vše mu Věra vysvětlila, o co jde a kdo jsme, o nájmu zatím ani slovo. On jen velmi vstřícně, to byl nebo je můj rodný dům, tak jsem tam jezdíval, ale už jsem tam aspoň rok nebyl, jen vyvětrat. Manželka mně před rokem zemřela, a vše se změnilo. Jsem sám. Samota je strašná, věřte mně to děti. Rozplakal se.

Věra velmi citlivě, no bychom o ten dům už měli zájem, chceme to rozšířit. Pan Vavruška povídá, chápu to, slyšel jsem, jak jste to pozvedla, a vidíte, ten váš kuchař je už taky pryč. Ukáže na mě prstem – vaší vinou, pane, neměl jste mu dávat peníze na tu motorku. Vy můžete za to, že je zde vdova a dítě, pane. Nic jsem neříkal. Mezi lidmi se ví vše.

A tak co mladá paní chcete. Chtěli bychom si to převzít ten dům. Ano, chápu. No a jak já vám mám pomoci. No musíme ukončit tu smlouvu o podnájmu s vámi, a vyrovnat spotřeby energií. Najednou povídá pan Vavruška, Ježíš Maria, já jsem už nejméně dvakrát nezaplatil ten nájem, já na to zapomněl, jak umřela Maruška.

Podívali jsme se na sebe s Věrou. Věra – pane Vavruško, prosím, já nachystám ukončení smlouvy už k 1. lednu tohoto roku, když jste tam nejezdil, tak nemusíte nic platit a vyrovnáme jen energie. To bude jen pár korun. Žádný nájem už neplaťte. Já přijedu v pondělí nebo v úterý, souhlasíte? Ano. Poděkovali jsme a odešli. On nám ještě zamával.

Věra, tak to šlo hladce. Vedla jsi to, Věro, dobře, podle mých představ.

Jedeme domů, do Lednice, ještě drobně sněží.

Vytáčím ing. Rambouska, kamarád projektant.

Jaroslave, ahoj, co se děje, ty máš výčitky svědomí, že na kamaráda sereš, co? Víťo, ne. Mám hořák. Přestavba restaurace, v Lednici, včetně všech vyjádření a stavebního povolení. A nespěchá to, stačí to zítra. Věra vyprskla smíchy. Víťo, listuj, listuj v kalendáři, kdy přijedeš. Slávku, mohu až ve středu, my doma totiž budeme malovat, a to se nelze vzdalovat od rodinného krbu, neb by hrozilo, že mě manželka už zabije. Tak ve středu v 8.00 hod. restaurace ONYX, a vezmi sebou i ty tvoje měřiče, aby už zaměřovali. Slávku, a kdo to bude dělat? Jedna moje blízká firma. A kdo to platit? Ještě nic neudělal a už se ptá na peníze, ty seš, Víťo prdlé, nebo co - myslím. Projektuj a nestarej se. Takže to platíš ty, to jsem rád. Odpověděl Víťa.

Věra řekla, já jen žasnu.

Přijíždíme domů, Věra otvírá zasněženou bránu, že už dnes asi nikam nepojedeme. Zvoní ji mobil. Ano, už teˇ, ano, ano. Jen slyším. Věru, ano, tak v jednu odpoledne. Přijedeme.

Slávku, říká Věra,teď mně volají z autosalonu - Už si máme dnes v jednu převzít nového Peugeota. Už se těším.

Auto bylo vzorně připraveno, vše vysvětleno, smlouva na leasing je předem schválena na vaši firmu ONYX s.r.o. a bude připravena k popisu do týdne, podmínky jsou vzájemně odsouhlaseny - délka leasingu je 48 měsíců.

Ihned jsme dohodli kompletní servis starého vozidla, a nechali jsme ho v servisu. Bude hotové asi v úterý odpoledne, pokud tam nebude zapotřebí nějaký náhradní díl, který by nebyl náhodou na skladě.

Zkušební jízda – Věra už si zpět sedla za volant, mladý technik pečlivě vše a opakovaně vysvětluje. Madam říká, cokoliv by vám nešlo, anebo nevěděla byste si rady, ihned mně zavolejte, přijedu a poradím, vysvětlím. Madam myslím, že jste si vybrala dobře. Budete spokojena. My jsme si dovolili už i auto na vás přihlásit, už máte i Registrační značku, vše vám pak předáme asi za týden, doklady apod. Pojistka je uzavřena velmi výhodná, spoluúčast do 5 000 Kč a dále pak máte slevu pojišťovny – dosud jste neměla žádnou nehodu.

Odjeli jsme novým autem domů. Pojedeme to projet až potom odpoledne, aby si Věra trošku zvykla, i zítra. Líbí se mně (kdo Věra nebo auto – no přece Věra).

Probrali jsme večer podrobně přípravu na projektanta Rambouska. Nechal jsem Věře úplnou pravomoc. Diskutovat budeme až nad návrhy projektanta.

V sobotu jsme jeli do Břeclavi, nakoupit nějaké drobnosti, já pak už zůstal doma a Věra jela novým autem do práce. Viděl jsem, jak je ráda.

Já jsem v sobotu potom pracoval, a vařil jsem oběd. Věra přijde až kolem třetí. Koupil jsem vepřový bůček libový, vybral jsem ho tak, abych tam udělal kapsu, a vyplnil to nádivkou s uzenými kostkami. Nádivky dělám víc, i na druhý plech, a máme nádivku jako přílohu. Měli ještě polní okurky, tak jsem je vzal, bude k tomu okurkový salát, a dlouho tažený kuřecí vývar s játrovou (kuřecí)rýží a zeleninou.

Věra přijela těsně po třetí, tiše se za oknem dívám, jak si prohlíží auto. Věra je dobrý, velmi opatrný řidič.

Oběd Věře velmi chutnal. Povídá – já vyhodím kuchaře u nás a vařit budeš ty! Něco tak dobrého jsem dlouho nejedla. Poděkovala za oběd.

Najednou Věra povídá – pojď, já jsem dnes troch utahaná, chvilku si lehneme, a potom zajedeme do Valtic, půjdeme se tam projít. Souhlasím.

Poklidil jsem vše v kuchyni, zapnul myčku. Věra už spala. Lehl jsem si na druhou válendu a Věru přikryl dekou, přidal jsem trošku na topení. Mrzlo.

Za hodinu jsem se probudil. Věra spala. Seděl jsem a byl jsem po tichu, přemýšlel jsem.

Věra se začala probouzet, mrkala očima, jako malý králík, vstala beze slova, šla k oknu – jé, já mám nové auto, miláčku. Dali jsme si kafé, udělal jsem ho dle mých představ.

Rifle a bundu, oba, a už sedíme v novém autě a jedeme do Valtic. Voní novotou, bereme benzin, prodejny aut tam dávají jen velmi málo benzinu. Byl už podzim, spíše zima. Pěkná procházka, zpátky jsme se stavili u Jitky. Kluci prolezli celé nové auto.

Jitko, povídám, měli bychom si spolu třeba zítra ráno sednout na tvůj plán Restaurace na zimu a na I. Čtvrtletí příštího roku. Jo, to bych byla moc ráda. Naši si berou kluky ráno do kostela a nechají si je celý den, byla tady mamka. Oni mají aspoň nějakou náplň. Věra dodala, já nejdu zítra do práce, pokud tam nebude něco hořet, tak mohu uvařit, co říkáte na lasagne se zeleninou a mletým masem a grilovaný lilek? Super, já na to, a coleslaw. Polévka je tam ještě ode dneška. Jitka, tak mám vzít papíry a přijít k vám? Věra – jo Jitko, tak o půl desáté.

Vše domluveno.

Večer jsme se dívali na André Rieu v New Yorku, šel jsem se osprchovat, a už zůstal v ložnici. Věra přišla z koupelny jenom tak, překvapilo mě, to ještě nikdy neudělala. To nebylo milování, to byla horská jízda, nevěděl jsem o světě, myslím, že ani Věra už nevěděla, jak se jmenuje. Byl jsem mimo tento svět, za chvilku, Věra se posadila na posteli, odhodila ze mě přikrývku, podruhé - líbala a milovala mě všude. Já jsem propadl do snad pátého rozměru. A už je to naopak, Věra si to prožívá, plně se oddává mému tělu…..nechává se při milování vodit jako při waltzu, hned chápe co a jak. Pane Bože, děkuji ti, šeptá jen.

Ležíme. Bože, prosím ochraňuj mého Slávka, já ho miluji nade vše. Šeptá Věra! Usínáme.

Neděle dopoledne.

Věro, promiň, já mám takový delikátní dotaz, omlouvám se. Chodíš, Věro, na kontroly na gynekologii? Proč se ptáš? No nikdy jsi o tom nemluvila. Samozřejmě, mám svou lékařku. Byla jsem před měsícem a v lednu jdu na mamograf. Vše je v pořádku. A, Věro, bereš pořád pilulky? Ano, beru. To jak se my dva milujeme, to bych musela být už padesátkrát v jiném stavu, směje se. Slávku, kde se to v tobě bere? Nevím, povídám, to je asi od přirození – a Věra vybuchla smíchem. Ano, to je teda pravda. A že to je tak často, a máš toho tolik?… Záchrana pro mě přichází …Přichází Jitka. Co se tady tak smějete?

Já na to, ale ještě že jsi tady, Jitko, Věra mně svádí…. Věra se směje, ty darebo….

Já na to, tak konec srandy a začíná náboženství, říkával náš pan farář. Jitko, co Olda, jo dobrý, byla jsem tam pátek a příští pátek už bude doma. Až do začátku ledna. Ještě, ale Slávku, o tom zkrácení nemluví, no oni mu to prý řeknou až v lednu, odpovídám. To bude fajn. Jitko, ještě mně ten primář řekl, že je dost důležitý sexuální život, že to napětí z té hry, se může otupit, když bude hodně využíván k sexu. Nechci a nemohu radit, ale kdyby ti to Jitko, tedy nevadilo, tak, tak se k němu často přitoč, snad i to pomůže. Slávku, děkuji za upřímnost, já se k němu tak přitočím, že zapomene čí je! Já mu dám sakra automaty. To uvidí, já ho i vycucám do dna, hajzla.

Věra řekla Jitce, že staré auto je již v servisu, bude jako nové.

Tak Jitko, pojď, zůstaneme tady v kuchyni, ať nás Věra slyší. Ty Slávku, za deset měsíců mně už vychází hrubý zisk přes 1,0 mol. Kč, ale to se za listopad a prosinec něco asi propadne. Myslím tak na 0,6 až 0,7 mil. Kč za tento rok. Výkony ty znáš. Listopad bude fakturace ještě pře milion, prosinec nic. Budou dovolený, propustím brigádníky. Jitko, máš tam i ty moje lidi v nákladech. Mám, říká Věra. Ale já jsem je ještě nefakturoval, já vím, ale já si to vedu ve vedlejším účetnictví. Takže ještě se zeptám, Jitko, ztrátu z minulých let nemáš? Mám asi 350 tis. Kč – ještě neodepsáno. No, tak značka ideál. Odepiš celou ztrátu a budeš mít zisk cca 300 tis. Kč a je v tom i rezerva a já ti moje lidi vyfakturuji až v únoru nového roku. No když jsme u tvých lidí – myslíš jen ty dva techniky. Ano, dělníky ti tady nechám, ty je máš ve stavu. Tak to je dobře. Kolik má na BÚ, skoro 2,0 mil. Kč. Kolik máš na pokladně - skoro nic, kolem, no …. Jo tady je to 30 tis. Kč. Taky dobrý. Jitko, jsem velmi spokojen. Dluhy tedy nemáš žádný? Ne, vše máme zaplaceno – Slávku díky tobě. Mzdy jsme zvedli o 8%. Proti loňsku. To stačí, Jitko, teď nezvedat, drž to.

Jitko, Věra asi bude dělat rekonstrukci celé hospody. Podrobně jsme s Věrou Jitce vysvětlili, o co jde. Myslím, že bys na to mohla nastoupit tak do jednoho týdně. Přípravné a vyklízecí práce můžeme dělat bez stavebního povolení. To bude do Vánoc. Já tak odhaduji od tebe deset lidí a stavbyvedoucí. Jitka se překvapila. Ale chce to lidi s kterými nebudou problémy a bude to šlapat, a koho bys tam dala jako stavbyvedoucího. Jitka hned – pana Fialu. Ten je na takový práce. Mohl by ten Fiala přijít ve středu, bude tady projektant? Jo mohl, řekla Jitka. Jitka povídá Věře a za kolik to bude? To zatím nevíme, ale bude se u toho opravovat i ten domek pana Vavrušky na naše kanceláře, rozšiřovat, kuchyně a sociální zařízení a naše šatny a toalety i sprchy. Věra já tomu moc nerozumím, Slávku kolik? Já myslím, tak 3,0 mil Kč bez vybavení. Vybavení min 2,0 mil. Kč. Věra, Pane Ježíši, no to má firma nemá. Tolik peněz. Já jen – nechej to na projektantovi. Projekt bude stát určitě půl milionu 

Jitka, nechejme to na projektanta. Pak budeme oponovat.

Věra už chystala na stůl. Já jsem Jitce poděkoval za perfektní čísla její stavební firmy.  Obě sestry se dohodly, že rodičům o autě nebudou zatím nic říkat.

Oběd byl vynikající. Jitka poděkovala, kávu už nechtěla, a že se jede domů natáhnout, už toho bylo letos taky dost.

Počet zobrazení: 33