concert-662851-960-720.jpg
zpět

Můj svět – kam se ubírá kultura.

Můj svět – kam se ubírá kultura.

Asi bych do tohoto vosího hnízda nyní neměl vrtat. Navíc nejsme odborník v této oblasti. Jsem jen občan – spotřebitel kultury, to či ono se mně líbí, to či ono se mně naopak nelíbí. Všímal jsem si několika ministrů kultury, jak se ve vedení ministerstva plácali. Nevěděli vůbec kudy kam.

Paní Helena Třeštíková toho ministrování v lednu 2007 za pár týdnu nechala. Odpovědně řekla, ne. To se mně líbilo. Pro dnešní stav byla velmi dobrá volba novým ministrem kultury jmenovat pana Lubomíra Zaorálka. Je to ošlehaný politik, umí mluvit, a vy, jako prostý občan hlavně víte, o čem mluví. Pan Zaorálek není žádný mlaďoch, zdá se mně, že se na mnoho věcí ale dovede podívat svýma mladýma čtyřiašedesátiletýma očima. Aha, teď si myslíte, že já budu obhajovat jeho stranu. Nikoliv. Stranicky má on, zcela jiné politické názory, jako mám já. Stejně kladně jsem hodnotil ministra pana Pavla Dostála (dej mu pán Bůh nebe – zaslouží si to). Možná jste si všimli, že tito dva mají tam, někde vzadu, něco společného. Jako by ten pan Dostál teď dělal poradce panu Zaorálkovi. Někde z obláčku mu našeptává, a pan Zaorálek to přecedí, podívá se na to svýma očima, dvakrát mrkne, trochu dá hlavu na stranu a už to řeší. Ministerstvo má konečně klid k práci.

Tato koronavirová doba nám všem dělá problémy. Kultuře asi dvojnásob. Nehraje se moc v divadlech, opery už vůbec ne, různé koncerty jak by smet. Kina totéž. Je to taková doba zdravotnického temna, které zasahuje do všech oborů ekonomiky, politiky, společnosti i kultury. Předseda vlády bojuje o to, aby se výroba nezastavila, aby zemědělství jelo, aby pracovala i doprava, atd. Předseda vlády chce udržet ekonomiku na nějaké dobré úrovni, nechce, abychom se zase propadli až na úplné dno. Chápu ho.

Jen se mně zdá, že v té kultuře se nedělá zase tak moc, pokud jde o ekonomiku. Brněnská filharmonie asi týden před Štědrým dnem má v plánu Rybovu „Mši…“ již v záři bylo vyprodáno, bylo vyprodáno toto jediné představení. Věřme, že koronavir už bude ustupovat. Jeli o takové představení zájem, nemohly být koncerty dva nebo tři? Lidé by to přivítali, a do kasičky Besedního domu by se přikutálelo víc peněz, ve prospěch celého ansáblu. Totéž jsou představení v Brněnském národním divadle, velmi zřídka se hraje, přes velký zájem diváků. Jsou tito umělci něčím omezováni? Já nevím. Nemohou hrát více? Já nevím. Nebo je jednoduší natáhnout ruku a chtít další dotace. Kultura nebude nikdy zisková, tu stát asi bude muset dotovat vždy. Ale nemají na tom podíl některé soubory a někteří umělci přímo? Ano, podíl na malých výnosech? A co ceny vstupenek? I zde si myslím, je prostor pro zamyšlení. Když dovedou miliony vydělávat různí zpěváci POP a jak se to všechno jmenuje, a proč nemůže totéž vydělávat operní děva a s ní i celý soubor – celé divadlo. Podívejte se na programy českých symfonických orchestrů? Zvažme to, co jde na odbyt v kultuře, tak to prosím potom divákovi prodejme. Dodržovat nějako uměleckou linii je jedna věc, a uživit se je věc druhá. Hrajme to, co divák chce, co se mu líbí, co chce navštívit.

Brněnská Reduta několik sezón uváděla inscenaci podle románu Ladislava Fukse „Vévodkyně a kuchařka“. Vynikající román, a taktéž divadelní zpracování v Brně se mimořádně povedlo. Ale trvale vyprodáno, a nyní jsem ho již v programu nenašel. Proč? A vidíte, a tak bych mohl pokračovat. Místo toho aby to brněnští divadelníci hráli denně, a chrlili jedno představení za druhým, tak jako „Baťa cvičky“, tak nic – tma za mnou, tma přede mnou.

Mám pocit, že u nás je pořád oblíbená ruská hudba, ruští skladatelé i ruští spisovatelé, ruská kultura. Představení tohoto druhu je minimum. Když do Česka zavítají „Alexandrovci“, jsou představení v největších halách vyprodána. I když politicko-kulturní opozice proti těmto představením bojuje, tak český divák ví, co chce vidět, a ví, na co jde. Před dvěma roky si to nenechal ujít ani Karel Gott. Opět věta – proč se toho kultura nechytne? Gogol, Turgeněv, Prokofjev, Šostakovič, atd., atd. to jsou spisovatelé a skladatelé na nejvyšší úrovni, proč toho nevyužijeme. Totéž ruská filmová tvorba má každý rok řadu vynikajících filmů, řadu poetických a cestopisných filmů a pořadů. Ne, my raději kupujeme válečné západní nesmysly, kde se jen střílí, mrtvých je na každém prstu deset, atd. Škoda.

Nemluvil jsem o mnoha dalších aktivitách kultury, výstavy, galerie, muzea - různá, okresní místní akce v oblasti kultury. Toto vše snad čeká na další příjemné rozšíření.

Když vidím dotace do některých TV nebo filmových projektů, ať se jedná třeba i o slavné spisovatele či scénáristy, tak se divím, kdo to vybírá. Pak je to v kinech jen několik dnů a je to propadák. Ať už to byl film o dopingu, asi stejně tak dopadne i film o Emilu Zátopkovi, kterého jsem já velmi obdivoval a vyrůstal s ním, ale na film asi nepůjdu, ukázky mně stačily. Stejně tak některé politické filmy – např. o panu Palachoví (2013 i 2018), atd., to vše jsou propadáky, i když z politických důvodů obdržely řadu ocenění, ale ne od divácké návštěvnosti. Toto už dnes lidi nezajímá, a mladé lidi už vůbec ne!

Položme si ruku na srdce – např. filmy Ženy v běhu, Vratné láhve, Obecná škola, některé filmy pana Trošky, atd., atd., to je ověnčeno zájmem publika, takové filmy vydělávají kultuře peníze. Co kdyby se někdo zeptal mladých čtrnáct či patnáctiletých studentů nebo žáků, kdo to byl Zátopek, Palach, Havel, Gottwald, Novotný, Kodeš, Javorský tenista, Plánička, Ježek, Voskovec, Haas, Eben, J. J. Ryba, Olbracht, Alena Veselá, Höger, van Gogh, Medicejští, Michelangelo Buonarroti, apod…Ano, asi to přeháním, asi budeme plakat nad znalostmi.

A tak si myslím, že kultura je celá škála umění, základního kulturního vzdělání, která by měla sloužit nám všem, někdo má rád dechovku, cimbálovku, někdo swing či džez, rock, někdo zase symfonickou hudbu, někdo opery. Ten zase miluje malíře z období holandského šerosvitu, nebo obrazy Antonína Slavíčka, jiný zase obrazy Jožky Uprky. A ten zase má rád architekturu našich zámků a hradů, druhý zase nedá dopustit na knihy Haliny Pawlovské nebo Ivanky Deváté. Ano, tak a mnohokrát víc je rozdílná kultura.

Držme kultuře palce. Kultura není sice předmět na základní škole, nikde se asi neučí, vychází z přirozené inteligence rodičů a dětí. A tak asi zde platí to staré přísloví „Komu není z hůry dáno, v apatice nekoupí“. Tady nemůžeme vykládat – co je to ta škola naučila, tady je to naše soukromá věc, vzít vašeho Frantíka nebo Vlastičku za ruku a zajít s ními na prohlídku obrazů do Galerie, jindy na Varhanní koncert do kostela, a příště třeba na Nabucco. Ukázat mu ve starém muzeum života na venkově, vysvětlit co jsou to troky nebo necky, jak se krmila husa na hody, aby měla velká játra, co je to mája, ano to je ta naše místní kultura.

Na závěr jen – děkuji za pozornost. Kdyby jen jedni rodičové si to uvědomili, bylo moje připomenutí k něčemu.

Počet zobrazení: 22