KOZY-II.jpg
zpět

Můj svět – moje televize

Je podzim, počasí maluje na stromech a na lesních porostech obrazy krásnými barvami. Přichází pomalu, ale jistě i ranní mráz. Počasí bude postupně už nevhodné pro procházky, zvláště pak v tomto koronavirovém období. Televize se stává čím dál tím více našim kamarádem. Ale popravdě řečeno není to jen v době nevhodného počasí. Naučili jsme si TV brát jako součást našeho denního či týdenního programu. Ať již jde o zábavu, o poučné pořady, přírodopisné filmy či dokumenty z I. nebo II. světové války, atd… Nabídky jdou také do filmovaných románů, nebo do kreslených pohádek, apod.  Anonce je na stovkách kanálů veliká, snad převeliká. Já bych se chtěl zde zastavit na pár minut, a jen u seriálů.

Seriály se staly rázem kouzelným proutkem, který dovede zastavit dění v rodině, který vyhnal lidi z ulic do svých domovů, k televizorům. Z neznámých herců a hereček, doslova přes noc, udělají seriály hvězdy filmového či televizního nebe. Někdo seriály zavrhuje, někdo na ně nedá dopustit. Pravdou je, že seriály většinou více sledují ženy. Mnohdy jsou v seriálu milostné zápletky, a to je melodie pro jich struny.

I já občas nějaký seriál shlédnu, nebo třeba aspoň jeho část. Jako kluk si vzpomínám na seriál „Tři chlapi v chalupě“, to bylo něco. Nebo třeba “Taková normální rodinka“. Humor, akce, výborné herecké výkony. Nechci být kritikem nebo obhájcem seriálů. Ale přece jen bych se chtěl u některých pozastavit. Asi dosti známý seriál „Nemocnice v růžové zahradě“ se mně líbil tak pár měsíců. Pak došel autorům dech, a začal se motat v kruhu.

Jeden z dalších nekonečných je seriál „Ulice“. Aby i tady nedošel dech, autoři to rozšiřují neustále do mnoha nových propletených příběhů. U seriálu je vhodné, aby tam autoři řešili nějaký celospolečenský problém. Čím je seriál a jeho jednotlivé díly konkrétnější, tím více ho diváci berou. „Ulici“ velmi pomáhá její aktuálnost, i když koronavirem je to mírně nabouráno, ale aktuálnost a reakce na dění je velká deviza seriálu.

Běží nebo běželo i mnoho seriálů zahraničních, ale o těch jen v kostce. Asi si již moc nevzpomínáte na sovětský seriál z II. světové války „Sedmnáct zastavení jara“. Ve své době měl obrovskou sledovanost. Ve své době patřil ke špici. Ale dnes si asi na to málo kdo vzpomene. Velkou diskuzi po změně režimu, u nás stále přináší seriál „Major Zeman“. Jsme rozděleni, my diváci, tak na 50%  ke 50%. Jedni ho kritizují, jedni tento seriál chválí. Kritika odborně politická, je ale z velké části negativní. Kvalita seriálu na svou dobu a na herecká obsazení byla a je stále velmi dobrá. A stále je sledovatelnost dosti velká.

Proto mě napadá, abych přeskočil dva tisíce kilometrů, a zmínil se o ruském seriálu Kateřina Veliká. Otevřeně říkám, že nikdo asi neočekával s jakou velkou kritikou a sebekritikou se v Rusku tento seriál natočí. Myslím, že skutečnosti zde nazývají pravými jmény. A nedívejme se jen na východ, podívejme se na naši „matku“, tedy na Rakousko – Uhersko. Seriál o císařovně Terezii, byl také dobrý a poučný.

Miliony diváků sledovalo britský seriál Panství Downton. Snad by se z tohoto seriálu mohla stát škola – ponaučení, jak se chovala britská společnost na začátku 20. století. Služebnictvo bylo vtaženo do života bohaté rodiny. Titanic se potopí a je rok 1912. Britská šlechta je na vysoké úrovni společenské, sociální, vztahové. Váží si svého služebnictva.

Více do historie nás dostal kanadsko - francouzský seriál Versailles.  Je rok 1667. Francouzskému králi Ludvíku XIV. je 28 roků a konečně může sám vládnout svému království. Intriky, cizoložství, podrazy a strach o moc, strach o vlastní život. Spíše bych to doplnil větou – nevhodné do 15. let.

Teď běží také seriál „Slunečná“. Velmi sledovaný seriál. Tak trochu pohádka pro starší a pokročilé. Hlavní ženská postava se chová jako nezkušená tvrdohlavá dívenka (až na postelové vsuvky), která vede statek, rozhoduje se podle nějakých zvláštních těžce vysvětlitelných pravidel, i když pohádková postava – tedy její zesnulý otec - ji dobře radí. Řadu věcí řeší v kozím chlívku, spontánním, většinou špatným nápadem, jak pro statek tak i pro ni osobně. Proti ní (nebo někdy s ní) je zde frajerský milionářův synek, několik milionů má v bance, a také jeho otec - zatím je živý – ho neustále opravuje v rozhodování, až se syn a otec zcela rozejdou, a otec začne žít se synkovou mnohem a mnohem mladší milenkou. Sexu bylo zpočátku hodně. Teď jde až o peníze, podrazy se tam množí z jednoho na druhého. Očekávám, že se tam brzo objeví Ferda Mravenec, práce a podrazy všeho druhu.

No, když jsem se zastavil na statku Slunečná, tak se zastavím i v Ulici. Hodnotím dobře popisovaný boj s alkoholismem, boj rodičů za dceru, která odejde žít za drogovým dealerem, několik rozvodů a rozchodů ostatních. Nehodnotím dobře, až do krajnosti, před kamerou předvedenou eutanazii. Nejsem proti eutanazii, ale v seriálu to mohlo skončit o pár záběrů dříve. Kamerou lze přece ledascos naznačit. I šikana učitele mohla skončit třeba o měsíc dřív, jasným ukázáním na to, co se smí a nesmí, ve škole. Mladí herci co hrají ty studenty, darebáky, to předvádějí výborně.

Takže když Ulici a Slunečnou dám proti sobě, tak Ulice asi vede. Je taková lidská, jsou tam běžné problémy, jsou tam úspěchy i neúspěchy, legrace i pláč, něco je lepší a něco horší, tam přejde kolem kamery hodný člověk, a vše nabourá, někde zase nějaký darebák, taky vše nabourá.

Slunečnice se pohybuje nad realitou, i popis pokuty v Lihovaru patří do skupiny bajek. Ne, že by se to nemohlo stát nebo nedalo ovlivnit, ale tak naivně? Dítě z páté obecné by to asi řešilo lépe.

Ne, nejsem proti seriálům. Naopak.  Jen si myslím, že bychom se měli více držet života. Diváci to totiž, myslím ty seriálové příběhy, takto převádějí do reality, do reality svého života. Diváci to prožívají velmi silně. A najednou si řeknou, když to jde v Ulici tak a tak, proč to nejde v mém životě? V seriálu Modrava policejní šéfka zatají nehodu svého kolegy se služebním autem, banální nehodu. To by se asi v praxi nestalo. Za to Modrava je plná krásných záběrů Šumavy, jsou tam vykreslení lidé tak, jak jde život. Jednou pan Kopecký vyprávěl, že ho v tramvaji oslovila jedna starší dáma a slovy: „Pane doktore Štrosmajere, prosím uděláte mně příští týden to koleno? Prosím.“

To je to kouzlo seriálů.

A to vše se mně na seriálech líbí.

Nemluvil jsem o seriálech pro děti, ani o Večerníčcích, nemluvil jsem o seriálech o vaření, ani o seriálech z nemocnic či nemocničních urgentů, nemluvil jsem ani o tom co naše babičky věděli a my to zapomněli, atd., atd.,….. To bych popsal deset stránek. Ani nehodnotím diváckou sledovanost – to je problém příslušné TV stanice.

Jsem rád, když si z každé povídky či románu, co přečtu, mohu také něco odnést. Jsem rád, když si i z televizní a filmové tvorby mohu něco odnést. Nemusí to být jen poučení, může to být oddych, zábava i s humorem, převedení mě na jiné myšlenky, objevení něčeho, co jsem si historicky dříve nedal do souvislosti, apod.

Já se jistě nepodívám na Harryho Pottera, protože asi dvacet minut první knihy mně stačilo. Podívám se ale bez problémů s dětmi na „Jen počkej zajíci“, nebo na MASH 4077. Rád se podívám na seriál o Churchillovi a na jeho vstup do vlády V. Británie a vstup do druhé světové války. Zajímají mě seriály z přírody, z mořských hlubin, z Afriky, ale nesmí být tendenční. Vadí mně, když se někdo snaží vymývat můj mozek pořady a seriály, který mě neomaleně přesvědčuje o „Zelených problémech“. A tak bych mohl pokračovat.

Pozor, vážení, čas na váš seriál se přiblížil. Madam, udělejte si kávu, manžela pošlete na pivo, pes ať jde s ním, a vy ať máte klid. Jde nový seriál…..

Počet zobrazení: 13