narozeniny-I.png
zpět

Můj svět – jedny malé narozeniny

Původně byly tyto narozeniny koncem srpna a druhé začátkem září. Rodina mé přítelkyně odkládala malou oslavu z různých důvodů, až se dohodl termín – tato sobota odpoledne. Žádné kulatiny, žádné velké dary, jen malé setkání odpoledne, kafé, zákusek (upekla moje přítelkyně) a pár jednohubek a chlebíčků. Alkoholu střízlivě, já nic, já řídil.

A teď si říkáte, tak proč ten člověk o tom píše, když jde o banální věc, ale ono přece jen pár zajímavých věcí se tam odehrálo.

Narozeniny oslavoval syn mé přítelkyně a jeho slečna. Bydlí v bytě, v pronájmu. Byl tam jeho otec se svoji přítelkyní, jeho matka (moje přítelkyně) a já. V mnoha takových rodinách by tato sestava mohla být na pokraji výbuchu ekrazitu. Nikoliv zde, moje přítelkyně se svým exmanželem je rozvedena asi 20 roků. Údajně i rozvod a péče o jejich třetího syna proběhly v klidu, syna vychovávali společně, jak to šlo. Ex manžel a já jsme se před tím neznali. Já jsem se svoji přítelkyní teprve čtyři roky. Všichni jsme již důchodci. Ano, našli jsme obě dvojice několik společných bodů a vycházíme spolu dobře. Žádné zásadní konflikty.

Přijde vám to divné. Ne prosím, je to skutečně tak. Asi jsou to nejen už dlouhé roky od rozvodu, ale také naše společné důchodcovské stáří, to vše očesalo nevědomky hroty nějakých konfliktů. Bavíme se takřka o všem. Mluvíme spolu úplně normálně. Požádali mě dokonce již dvakrát o nějakou odbornou radu, postupovali podle mého doporučení a dobře vše dopadlo. Takže nechceme působit jako příklad z Bible. Ani to nejde, oni jsou všichni tři nevěřící, jen já jsem křesťan.

Jejich syn byl vychováván maminkou (mojí přítelkyní) trochu jako mamánek. Dokončil v loni vysokou ekonomickou a je pan ing. Během studují, ještě jako student, chodil na brigády do jedné menší soukromé české firmy, a ti mu po promoci i nabídli stálé a dost dobré zaměstnání. Musím ho někdy umravňovat, pokud jde o názory na šéfa, pokud jde o to, že toto a toto by udělal jinak, že tu ekonomiku nevedou dobře, apod. Když jsem dotázán, tak mu to vysvětluji vše – obecně. Kdo je ve firmě pánem, kdo má a může v privátní firmě do čeho mluvit, zda si má říct o zvýšení platu, o nové auto, o dovolenou apod., apod. Chladím jeho výbuchy spravedlnosti, chladím jeho názory na starého šéfa, vysvětluji mu, co takové s.r.o. znamená. Vysvětluji mu, že šéf je majitel, a on rozhoduje. Někdy se mně to daří a někdy ne. Jeho otec mu to říká podobně, ale mnohem a mnohem tvrději. To si já z diplomatických důvodů nemohu dovolit. Jeho dívenka ještě studuje, umělecký směr, hezká až velmi hezká slečna, trošku díky svému uměleckému zaměření se pohybuje asi dvacet centimetrů nad zemí, takže i její názory jsou někdy v oblasti lesních vil kolem Švandy dudáka.

Poslední „narozeninové“ odpoledne u kávy bylo příjemné. Vykládalo se ovšem. O nové kuchyni přítelkyně otce, o problémech s firmou, opět o stravování, o očkování. O nemocech nás starších a o názorech na to těch dvou mladých. Oni, ti dva mladí, moc neuznávají lékaře, příroda je matka léčitelka – a ta vše vyřeší. Očkování je to nejhorší, co lékařská věda vymyslela a dělá. Když se něco tak vyhrotí, já se stáhnu někam do rohu, nemá význam čurat proti zdi, jen se postříkáte. (Promiňte tento příklad.) Je lepší přejít na jiné téma, co jejich byt, smlouva jim končí za pár měsíců. A vše bylo zachráněno. Obě dámy radili mladým, co a jak. Já opět seděl bokem, do toho nezasahuji. To si musí přímí rodiče a mladí vyřešit sami. Respektive jsem řekl, že je to věci mladých, abychom jim do toho moc nemluvili. Ucítil jsem ve vzduchu opět ten zápach po Faustovi – neboli po mamánkovství.

Nemůžeme počítat s tím, že mladí budou mít názory stejné jako my, jako my ze staré školy. To je staletý generační problém. To, že při takových setkání k třecím plochám dochází, je normální. Musí se tam najít ale lidi, kteří jsou ochotni v pravý okamžik tu třecí parketu opustit.

V jedné věci mají ti mladí jasno. Zatím nechtějí dítě. Slečna má ještě víc jak dva roky studia před sebou, a prý až potom, ano až potom dítě. I to je taky jejich věc.

Neshodli jsme se s mladými, pokud jde o koronavir a restrikce vlády k tomu vyhlašované. Neshodli jsme se ani v tom, že zvyšování důchodů, nyní každý rok, není podle mladých nutné, naopak si myslí, že je zbytečné. Hned to zdůvodnili. Samozřejmě zdůvodnění bylo asociální, v rozporu se základem sociálního zabezpečení právního státu. Asi jsou mezi některými mladými tyto názory obecné.

Co na závěr. Příjemné odpoledne, nevadí mně obhajovat názory typu, že 1+1=2, že to není ani 1,5 nebo 2,1. Jen mám dojem, že moje nebo naše argumenty platící desetiletí i staletí, nikdo neposlouchá, nikdo je ani nepřijímá, aby si je později probral. Jen mám dojem, že začíná vítězit u mladé generace materializmus, v té své nejprostší a nejsprostější podobě.

Já jsem nebyl na vojně. Vojenský kolektivismus za socializmu byl mimo můj obzor. Mám za sebou dva roky Vojenské katedry na VŠ, jako všichni na vysoké škole. Potom měsíční vojenské soustředění – cvičení. Takže nejsem přítelem armády. Potom jsem sehnal modrou knížku.

Ale začínám mít dojem, že svůj názor změním, začínám si myslet, že by ti někteří mladí kluci, že by tu vojnu aspoň půl roku potřebovali. Ale to už je zase o něčem jiném. To už nepatří k těmto narozeninám.

Kam jsem se až dostál.

Počet zobrazení: 22