pradlo.jpg
zpět

Můj svět – kolik jsem měl intimních vztahů

Určitě vás tento nadpis překvapil. Mnohá dáma si řekla – dědek senilní, co mu nebo nám je potom! Naopak pánové se zamyslí, a asi řeknou – nechlub se! Nemám ani zdravotnického vzdělání a ani lékařského vzděláni. Chtěl bych jen použit asi selský rozum, neb intimní život je velmi důležitá součást našeho běžného života.

A já vám teď hned řeknu, co mně k tomu přimělo. Mám kamaráda, nebo jsem měl kamaráda, on už v loni bohužel zemřel, který měl několik prodejen s prádlem, s punčochovým zbožím, ponožkami, nitě, bavlnky, knoflíky, zipy atd. a prodával to v Česku i na Slovensku. Měl i velkoobchod. Vše mu dobře klapalo, sice žádné velké vyskakování, ale jakž takž mu to šlo. Měl i několik administrativních pracovníků, kromě pracovníků prodejen a několik obchodních manažerů. Nakupoval u nás i zahraničí. A krásné prádlo má přímou souvislost s intimním životem. Proto ho kamarád také prodával.

Já mu na našich rodinných setkáních vždy z legrace říkával, ty se máš, každá ženská potřebuje za rok dvacet kalhotek a deset podprsenek a punčoch a punčocháčů nepočítaje. Takže tvůj obrat je předem zajištěn. To je zlatý důl. Že já, blbec, lezl do té stavařiny. Kdejakej „chytrej“ministr kecá do oprav a výstavby silnic a dálnic a rozpočet jde jednou nahoru a potom zas dvakrát dolů.

Kamarád mně vysvětloval nebezpečná zákoutí tohoto jeho podnikání. Měl asi pravdu. A tak jsem jednou, když jsem jel ze služební cesty z Ostravy do Brna a dálnice D1 byla prázdná, začal přemýšlet o tom, kolik asi muž či žena za svůj život mohou mít partnerů. Nepřišel jsem na žádný zázrak, i na to, že u sexuologů a psychologů, dokonce i psychiatrů existují statistiky. Vzal jsem si v duchu za příklad  jednoho mého známého, a co vím kromě puberty, měl nejméně deset, ale asi dvanáct žen. A to on v tom dále pokračuje. Pak jsem vzal jiného a skončil jsem u dvou, co vím. Byla to jeho žena a potom moje žena. My jsme se pak s moji ženou rozvedli. Ostatních asi šest mužů kamarádů to bylo tak od šesti žen do osmi. Pokud jsem to věděl a znal po pravdě. Když jsem to tak v duchu sečetl a podělil, byl jsem opět u šestky. A tak jsem vzal ženy v rodině, ženy na pracovišti, a známé. Jedna tam hodila rekord nejméně nad deset. Ale to je asi výjimka. Jiné, co jsem znal, byly tak o něco víc jako muži, možná o jeden nebo dva případy. Ale nemůžete vědět všechno. Musím říct, že to byli případy mužů i žen z mého nejbližšího okolí.

Nalistoval jsem si doma odbornou literaturu. Ta ale hovoří opačně, muži mají kolem osmi známostí, ženy kolem asi šesti. No, nemělo by to snad být tak jedna ku jedné, nebo vy ženy zatloukáte, zatloukáte a zatloukáte. A my muži se chlubíme, chlubíme a chlubíme. Aniž by to bylo pravda. Ptáte se – když jsi to zjišťoval, tak jak je to u tebe. Propadl jsem, prosím, hluboce, jsem hluboce pod průměrem, a asi to už nedoženu. Nemohu se tím ani chlubit, naopak. Já mám tu blbou povahu, což prý má asi deset procent obyvatelů České republiky, já k tomu milování potřebuji lásku. Bez lásky mně to jaksi nejde. Nevím, ale já a asi pár ostatních, stejně postižených, to nedovedeme jen tak, jako králík v kleci. To je blbý, ale už to měnit nebudu.

Tím prosím nepomlouvám nás muže, a ani vás ženy, které to umíte, ano umíte kdykoli a kdekoliv. Znám jednoho malíře pokojů z naší ulice, kterého nemohu jmenovat, který dámy léčil jako Františkovi Lázně. Já neumím ani malovat stropy ani léčit z neplodnosti. On stihá vše. K veškeré spokojenosti příslušných žen. Chodí potom, a usmívá se, ano, usmívá se do okolí a já mu říkám, ty hajzle, tobě to zase vyšlo, a on na mě jen mrkne okem. Tak u něho to číslo by bylo hodně a hodně přes sto, skoro na sto procent zásahy do černého, toho jsem já ve statistice škrtl. Vzpomněl jsem si teď na TV film z jednoho maloměsta o tom, jak měl “léčit“ zahradník pan Menšík (který měl kupu dětí), manželku hoteliéra pana Prachaře z neplodnosti, napomáhal mu lékař pan Kemr, a vše to zdobil restaurátor soch Waldemar Matuška. Perfektní komedie. Tak obdobně léčí náš místní malíř pokojů a ozdoba dámských ložnic a to vše jako v tomto TV filmu „Kam slunce nechodí“.

A tak vlastně nevím, i v tom filmu je to úplně jinak než říká statistika, divák podezírá Valdemara Matušku i Vladimíra Menšíka z techtlí i mechtlí, ale on je nakonec úplně někdo jiný, kdo úspěšné pani hoteliérovou vyléčí. Tak spíše budu věřit heslu: Statistika je přesný součet nepřesných údajů.

Prosím a čtěte tento fejeton až po 22.00 hodině.

Počet zobrazení: 36