electric-vehicle.jpg
zpět

Motoristické vteřiny – elektromobily

Nabídky na různé elektromobily, elektrokola, elektrokoloběžky apod. začínají zaplňovat reklamní části stránek novin i internetu, začínají pomalu zaplňovat silnice. Kola a koloběžky i chodníky a cyklostezky, a tak trochu v tom našem myšlení nám dělají nepořádek v hlavě. My jsme byli zvyklí na pohon automobilů a to benzin nebo nafta (diesel). Potom nám do toho vstoupili vyznavači různých plynů, a dnes jsou i čerpací stanice na plyn. Ukazuje se však, že elektrická energie by mohla být další cestou v pohonu automobilů.

Nechci a nebudu zde hodnotit to, jestli je lepší nafta nebo benzin pro pohon automobilových motorů – o tom toho bylo napsáno již tolik, že je asi zbytečné přicházet s dalším názorem.

U elektromobilů je situace jiná, jednak se tomu vývoj v automobilovém světě věnuje posledních deset roků velmi intenzivně, jednak se zdá, že po dořešení různých systémů elektromobilů, bude pro jednoduchost ovládání a údržby velmi přístupná pro řidiče, kteří se chtějí „jen“ dostat z místa „A“ do místa „B“.

Je pořád mezi námi mnoho řidičů, kteří jízdu autem považují za něco víc, než je vyjet z Dolní Lhoty do Horní Lhoty k tetě pro vajíčka a potom zpět. Jsou to zastánci moderní techniky a moderních technologií, jsou to zastánci některých světových značek automobilů, a na tu svoji značku, i na ten svůj pohon si nenechají sáhnout. Je to jejich životní styl.

Já jsem se poprvé setkal se skutečným elektromobilem již v r. 1974 v Nizozemí a to hned několikrát. Byl jsem na pár dnů s rodinou na návštěvě u švagrové v malé vesničce Zoeterwoude – velmi blízko od univerzitního a samosprávního významného města Leiden. Moje žena, dcera i švagrová měli svůj program a já jsem se mohl věnovat prohlídce technických zajímavostí, zvedací mosty, perfektní silnice a dálnice, kanály plné výletních i obchodních lodí, větrné mlýny (většinou jsou to ale čerpadla na vodu, čerpají vodu z jedné nivelety kanálů do vyšší nivelety).

A také jsem si všiml asi dvoutunky DAF, která rozvážela nákupy po rodinách. Vy jste večer zavolali do obchodu, nadiktovali jste, co chcete za potraviny a drogerii, a ejhle ráno vám to dovezli. No toto bylo v Nizozemí běžné již v r. 1974. Mně šlo ale o ten malý skříňový náklaďáček DAF, který přijel jako by bez motoru a potichu. Já si vždycky řeknu – líná huba, hotové neštěstí, když něco nevím. Tak jsem šel za šoférem a vyzpovídal jsem ho. Příjemný mluvný chlapík povídá, vy nejste němec, vy v té němčině máte něco měkkého. Jsem Čechoslovák. Překvapil se, ale byl rád. Vysvětlil mně tehdy o tom elektromobilu vše, platí to obec, která i ten auťák tehdy koupila, aby tam nekouřila zbytečně nafta, vydrží mu to – to nabití baterií, na jeden den nebo asi do tak na 100 km (tehdy). Popojíždí po obcích okolí Leidenu, potom to píchne v garáži do zásuvky a ráno má zase dost energie (pořád píši o Nizozemí r. 1974). Jezdí s tím už přes rok, žádný problém. Měl dřív diesel DAF – stejnou takovou menší dodávku, smradu kolem bylo dost a dost, naftový motor mu běžel celý den, jel od domu k domu. Povykládali jsme si, já mu pomohl s několika krabicemi ke dveřím sousedům a rozloučili se.

Ale to není vše. Za chvíli jsem pil dopoledne v předzahrádce, a sám doma (u švagrové), kávu, a zvoní opět nějaký „donašeč“ něčeho. Pán přivezl z čistírny věci, a ptal se, jestli máme něco dalšího na vyčistění nebo na vyprání. Řekl, jsem, že asi ne a poděkoval. Chtěl jsem zaplatit, ale on že ne, že je vše zaplaceno. (Tak jako tringeld jsem mu tehdy dal štamprličku naší moravské meruňkovice, nikomu to neříkejte, on se olizoval, až za ušima. V Nizozemí je povoleno malé množství alkoholu.) A šel jsem s ním k autu, on měl podobné auto a také elektromobil. Mluvil o tom stejně dobře. Velmi se mně ten systém holandské péče o životní prostředí líbil. Bohužel u nás to není dodnes.

Dnešní osobní auta elektromobily mají dojezd až 400 km a někdy již i o něco více. Dosahují rychlosti třeba 200 km/hod., mají velmi dobrou výbavu. Mají dvě nevýhody – vysoká cena a dojezd jen těch cca 400 km, někdy až 500 km. Potom je nutné dobití, které často trvá podle typu auta delší dobu (i několik hodin, např. doma přes noc). Toto, zatím, tato auta znevýhodňuje. Např. vozidla TESLA M3, Škoda CITY GoeiV - elektro, dojezd cca 250 km a cena cca 500 tis. Kč.

Dále automobilky nabízejí tzv. hybridní auta to je kombinace elektromotoru a spalovacího motoru. Většinou na baterie a elektromotor se ujede tak asi jen 50 km. Dále se musí použít spalovací motor. Síle elektromotoru se také může využít při běžné jízdě, kterou se opět baterie dobíjí. Dobytí baterií je možné také ze zásuvky. Mají jednu nevýhody – vysoká cena. Cena je asi o 200 až 400 tis. Kč vyšší, než jen u benzinového nebo naftového motoru, ale již bez elektromotoru. Např. VOLVO XC40 RECHARGE. Tento název Hybrid je spíše obecný, automobilky používají různá další specifická označení (full-hybridy, plug-in hybrid a mild-hybridy).

Jisté je, že do budoucnosti se tato cesta rýsuje asi jako jediný směr ve zlepšování životního prostředí, které je negativně ovlivňováno provozem automobilů. Než se asi přejde v nabídce jednotlivých automobilek k čistým elektromobilům, budou používat vozy typů „Hybrid“ – tj. kombinace elektromotoru a spalovacího motoru. Navíc v této době krize, stát asi nemá prostředky, tak se to děje v mnoha jiných státech, že by na hybrid přispěl zákazníkovi nějakou vratkou finančních prostředků. Cena zde bude dlouho rozhodujícím prvkem. U čistých elektromobilů, bude zase rozhodující dojezd na jedno nabití baterií, ten by se měl dostat technicky alespoň na 800 km dojezdu. Potom bude také ještě důležitá doba nabíjení. Několik hodin čekat, než se baterie nabijí, není pro normálního spotřebitelé tolerovatelno.

Samozřejmé je, že pro mladé lidi, mladé maminky, co vozí denně děti do školy, vozí nákupy, apod. je řešení cesta nákupu malého elektromobilu, levného, třeba s dojezdem jen do 200 km. Maminka dá ráno děti do školky a školy, jede do zaměstnání, odpoledne zpět s dětmi a na nákup. Doma dá auto do „zásuvky“ ono se dobije, a zcela pohodlně postačí na takový dojezd menší – tedy do 200 km. Když říkám levného tak myslím za 200 až 300 tisíc Kč. Ne víc. Auto pro takovou ženu / spotřebitelku je to jednoduché, žádný benzin, žádné oleje, žádná starostlivost, jen dobíjení. Je jasné, že takové auto bychom přivítali i my důchodci.

Chtěl jsem jen přiblížit vám, Íčkařům, tuto trochu zamotanou problematiku současného automobilového trhu i automobilového průmyslu. Máte-li obavy z nějakých represí naftových či benzinových motorů, tak říkám, spěte klidně. Elektromobily či různé hybridy nás nezahltí na trhu automobilů zítra, ono to bude ještě nějaký pátek trvat.

Někteří „zelení“ se snaží namluvit něco o levném provozu elektromobilů, ale to dobytí doma nebo po cestě z dobíjecího automatu, musíte přece také zaplatit, nikdo vám tento elektrický proud nedá zdarma! Lobisté v této kategorii pracují pilně a neomylně, ale ne vždy pravdivě. Kšeft je kšeft. Proto vážení důchodci, kolegové, vyčkejme, vyčkejme, vyčkejme prosím, kam nás ti světoví oligarchové v oblasti elektromobilů navedou.

 

Takže vám doporučuji, abyste jste s nákupem elektromobilu, jako letošním vánočním dárkem pro vaši manželku nebo přítelkyni, ještě letos nepospíchali.

 

I v elektromobilech se držme pravidla šťastného návratu.

Počet zobrazení: 2