dentist.png
zpět

U zubaře.

(Nechlubím se cizím peřím, tento e-mail jsem dostal od kamaráda z Bratislavy.) 

Už jste se někdy zadívali na druhé lidi, lidi asi stejného věku s tím divným pocitem: "Snad nevypadám tak staře jako oni? Ne, určitě ne.“ Jestli ano, tak tenhle příběh se vám bude určitě líbit!

Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Bývalá zubařka odešla do důchodu.

Zahlédla jsem i diplom, nasadila jsem si brýle. Diplom uváděl celé jméno svého majitele, zubního lékaře.

Najednou jsem si vzpomněla - vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména. Tak ten se mnou chodil na gympl, už je to nějakých 40 let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk?

Když jsem ho však v ordinaci uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila. Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, není možné, že by mohl tehdy být mým spolužákem.

Nebo - že by? Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda v Bratislavě?

"Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších studentů v ročníku," zapýřil se.

"A kdy jste maturoval?" zeptala jsem se. 

Odpověděl:  "V šedesátém šestém. Proč se ptáte?"

"Tak to jste byl v mé třídě!" Prohlásila jsem nadšeně.

Pozorně si mě začal prohlížet. Poodešel metr, aby na mě lépe viděl.

A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý, neoholený chlap zeptal: "A co jste nás učila?“

 

Počet zobrazení: 4