MÁ CESTA KE ŠTĚSTÍ

Myslím si, že člověk by si měl pokládat otázky. Kdo jsem? Čím chci být? Na co mám a naopak nemám? Co proto udělat? Co mi jde a na co se nehodím? Co mohu a co nemohu pro svůj cíl udělat? Každý přístroj se skládá z mnoha součástek, také štěstí je složeno z drobných úspěchů, které je třeba vnímat! Splněním malých cílů podle mě doputujete k velkému štěstí. Je třeba si stanovit čeho chceme dosáhnout dnes, zítra, za týden, za měsíc, za rok i do konce života. Před konfliktem neuhýbat, ale snažit se ho řešit. Své povinnosti a předsevzetí neodsouvat do oblasti nekonečna. Uvedu příklad. V sobotu bylo zima foukal ostrý vítr, trpím, ruce mě zebou a uši červenají mrazem přesto proti nepohodě vyrážím do terénu. Nechtělo se mi, porazil jsem svou lenost a byl jsem odměněn. Můj mozek vyplavil hormony štěstí za to, že jsem překonal svou pohodlnost. Tělo i svou mysl jsem tím posílil. Běda slabým pohodlným. Mé procházky jsou lékem proti depkám vyplývající z opatření proti viru, proti ponorkové nemoci, nemožnosti sportování, setkávání se s přáteli, návštěvou divadla, kina, hudebních vystoupeních a dalších běžných aktivit.