zpět

ZNÁTE TEN VTIP?

Když jsou partneři neustále spolu, zvlášť je to aktuální v době opatření, lezou si na nervy. Velmi trefně to potvrzuje jeden vtip, který možná znáte: V cukrárně sedí ženy a mlsají. Jedna povídá: „Ty Mařko, co budeš dnes vařit na oběd“? „Špenát“ odpovídá druhá“ „Proč“? „Protože ho starý nemá rád“! Děti nám odrostou a najednou máme spoustu času, k tomu se přidá období zaslouženého odpočinku a problémy jsou tady. Jaký je recept, abychom snížili uvedený syndrom?  Především pěstovat své oblíbené koníčky, a ještě něco k tomu přidat. Nechat jít chlapa občas na pivo, sportovat nebo na fotbal. Pořád je to lepší než ho vydat do spárů sousedky či své nejlepší kamarádky. Nežárlit na ženu, když s kamarádkami zavítá do cukrárny nebo na skleničku. Jsou věci, kterým my chlapi nerozumíme, ty mohou probrat jen mezi sebou. Musíme nechat tomu druhému každý den chvilku pro sebe. Naučit se empaticky vcítit do pocitů toho druhého. My muži se to můžeme naučit, vy to máte vrozené. Sledováním nonverbálního chování (výrazu tváře, tónu hlasu, pohybu končetin) časem a trénováním poznáte, jak se druhý cítí, co mu dělá dobře a naopak, co ho vytočí.
 
Respektovat potřeby partnera, ale nesmí se jednat o podřízený stav, jinak to nebude fungovat. Vytipovat situace, které se opakují v určitém čase, období nebo každodenně, kdy je druhý nevrlý, nepříjemný, zkrátka „má své dny“. Má je každý, včetně mě. Nechat ho být, třeba na něho chvíli nemluvit a neptat se ho na příčiny jeho nepříjemného chování, ono to odezní a opět to bude on/ona který/která vás rád vidí a miluje.  Já tomu říkám denní rituály. Třeba ten náš. Žena ráno nerada vstává a dává to patřičně najevo. Já se otrávit odmítám, na její hru nepřistoupím. Pokud vstáváme spolu, tak jí uvařím voňavý čaj a jdu si lehnout.  Zmizím z jejího zorného pole. Ona rozjímá, jde si udělat hygienu, nalíčí se, aby se líbila, promění se opět ve vlídného člověka a můžeme spolu třeba v klidu posnídat. To se opakuje, když přijde z práce s taškami s nákupem. Ve dveřích ji je odeberu a jdu si třeba číst, ona mezitím poklidí potraviny, vypije si svou oblíbenou kávu a něco dobrého k tomu zobne. Potom spokojeně zamíří za mnou sdělit mi, jak se v práci měla, co ji potěšilo a naopak naštvalo. Co volala dcera a jiné pro ni zajímavé věci. Nepřerušuji, poslouchám, přikyvuji, občas udělám ne, ne, no toto? Přiznám se, že z vaší ženské náladovosti občas šílím, ale přesto si bez vás svět neumím představit. Byl by šedivý a nekrásný.
 
Někdy čtu ženské časopisy, co k nám nosí tchyně. Ze stránek na mě kouká fenomén singl. Jeho heslem se line: „užívat si a nepřidělávat si starosti s tím druhým“. Nemusím brát ohled na něho/ni, jsem jenom já a potom dlouhá pomlka, nebudu chlapovi sloužit, prát, žehlit, vařit a nemusím ženské dávat peníze na domácnost, nic ji opravovat a vozit ji na nákupy. Když mám chuť toho druhého vidět, nebo upokojit své životní potřeby, tak na to přece dnes máme mobil, mail a další sociální sítě. Displej zabliká a zajíček přihopká, potřeby byly ukojeny a běž, běž už, já si musím odpočinout. Já si myslím, že je lepší v noci slyšet jeho/její dech, cítit jeho/její vůni a nechat se laskat na těle příjemnými doteky. Vím, ale nesmíme toho druhého nasrat. Promiňte.
 
 
 

 

 

Počet zobrazení: 32