Ne, není to otřepaná fráze z období reálného socialismu, který jsem zažil. Je to naše potřeba a tvrdím i naše spása. Není na důchody, politici si lámou hlavu, co s tím, zvyšuje se podíl přistěhovalců. Dokonce hrozí, že tak velké státy jako Německo, Francie a Velká Británie za sto let ztratí svou národní identitu. Proč? Protože kromě států Polska a Irska, kde je velká religiozita rodí žena v současné době za život průměrně 1 dítě, což nestačí. Proč o tom píši? Na poště čekám na vyzvednutí zásilky, protože v dnešní době jsou obchody zavřené a ve frontě slyším „duchaplného pána“, jak pronesl hloupá slova: „Kdo chce mít děti, ať si je zaplatí a financuje jejich potřeby a výchovu“. Ano to beru, jsou to jeho děti a má odpovědnost se o ně postarat, jenže ty děti budou financovat důchod i těch, kteří je nemají nebo nemohou, i když by je jistě chtěli. Nám budou na důchod pracovat naše děti, tak by to mělo dále pokračovat. Jenže bude jich málo, pokud se jejich počet nezvýší. Jistě toho to muže to nemusí zajímat, on si ho ještě užije. Mě to, ale není jedno, já chci, aby si ho také užili mé děti i moji vnuci.  Musí se proto vytvořit mladým lidem takové podmínky, aby je to motivovalo a ulehčil se jim život.  Lidé se diví, jak je to možné, že v 70.letech byla taková natalita. Vždy si na to vzpomenu, když slyším Chinaski: „Silný ročník sedmdesát“. Ano v té době se rodilo hodně dětí, byly dobře pro novomanžele nastaveny podmínky. Výhodné půjčky, snadněji se dostali k vlastnímu bytu. Náklady na děti nebyly, tak obrovské. Pracují matky se mohli dříve zapojit do pracovního procesu, protože tu bylo dostatek školek a jeslí. Nikdo je v práci kvůli dětem nediskriminoval. Ne, není to má nostalgie, mám se lépe než před 30 lety, ale můžeme si přece z toho vzít příklad. EU i náš stát financuje kdejaké projekty, ale naše děti jsou víc jak projekt. Je to naše budoucnost, tam bych ty peníze směřoval. Upravil bych mladým hypotéky, aby na ně snadněji dosáhli, možná půjčky s garancí státu, trestal bych diskriminaci pracujících matek, my všichni musíme mít k těmto ženám úctu a dát jim benefity za životy (např. slušnou mateřskou a rodičovský příspěvek, zamezit diskriminaci, zohlednit výchovu dětí a jejich počet při započítání let na důchod a další) jako v nějakých firmách, aby své zaměstnance motivovali, i stát jim je také ve prospěch své budoucnosti může dát. To se vrátí stejně jako investice do vzdělanosti lidí. Nechci, aby zanikla vzdělaná evropská kultura chci, aby se naše země rozvíjela a moji potomci se měli ještě lépe než já a potom jim z obláčku budu držet palce.