Cingi lingi. Cinkání klíčů aneb jak se nechají lidé dobrovolně manipulovat
Myslíte si, že většina obyvatel používá hlavu v dnešní době na myšlení? Já ne. Naše  století  je století informačních technologií. Stejně jako 19. století bylo století páry. Co je nejdůležitější? Přece informace. Hlavně jak se lidem předloží. Je to obrovský fenomén manipulace.  Něco se neřekne. Něco se záměrně vypustí. Něco naopak přidají. Něco pozmění. Přidá se k tomu i doprovodný program – obraz. Nějaký šot či fotky na podporu oblbnutí vaší mysli. Řekl bych, že víc jak 50 % lidí si dělá názor podle sdělovacích prostředků. Někdy je také ovlivňuje chování celebrit. Hlavně televize NOVA a bulvár BLESK, ti mají ty „zaručené“ informace. Uvedu příklad.  Kdyby třeba moderátoři v televizi prohlásili: „Pijte mléko v červené krabici. Je zdravější než v modrém obalu“. Věřím tomu, že by lidé tomu věřili. Jen když se podívám do dějin minulého století. Lidé tleskali rozbití Rakouska-Uherska. Za okupace demonstrovali ve velkém množství za odsouzení atentátu na Heydricha. Potom tleskali Gottwaldovi a posílali petice na rozsudek smrti pro doktorku Horákovou. No a co: „Něžná revoluce“? Já tomu říkám řízený převrat, kde se domluvili disidenti s orgány Státní bezpečnosti.  Oba z toho měli jistě prospěch. Někdy je mi z toho špatně. Ti, co na náměstí cinkali klíči, jsou mnohdy bez práce nebo na ulici. Spočítal někdo kolik osob za 30 let „svobody“ spáchalo sebevraždu, kteří se dostali do tíživé situace, kterou mnohdy sami nezavinili. To je také rub demokracie. Ne nejsem komunista. Ani nechci měnit svět. Možná, jsem z té menšiny, co se má dnes lépe. Ne. Nejsem proto na sebe pyšný, že jsem úspěšnější. Mě není jedno, že část našich obyvatel dnes živoří. V zaměstnání je mnohde šikanují a ponižují. O diskriminaci se raději nebudu zmiňovat. Lidé kolem padesátky, kteří mají do důchodu skoro 20 let, pokud ztratí zaměstnání, nikdo je nechce. Není to demokracie, ale teror. Pracovních míst bude radikálně ubývat. Automatizace a robotizace lidi nahradí. Co jako potom? Pokud státní moc nezasáhne, budou platit poučky pana Marxe. Když lidé nebudou mít na své základní potřeby, poteče krev. Asi se bude muset znovu a jinak přerozdělit nadhodnota (zisk).  Na závěr bych chtěl říci. Já nikdy necinkal. Všichni mí vrstevníci kouřili. Já nikoliv. Žiji si podle svého rozumu a svých not. Je to můj život. Tak si dělám, co chci já. Jenže nikomu přitom nepřekážím, nežiji na něčí úkor. Nikoho neomezuji.