Slyším kolem sebe dilema: „Dát se očkovat proti koronaviru nebo ne“. Je to normální lidská vlastnost. Lidé se bojí něčeho neznámého, co ještě na vlastní kůži nezažili. Sdělovací prostředky a hlavně internet chrlí o tomto tématu senzace. Prý někde lidé po druhém očkování i zemřeli. Může se to stát, protože někdo třeba může mít skrytou alergii o které neví, stejně jako se občas smrtelně skácí mladý sportovec, kterému není známa srdeční vada. Nic není na 100 %, ani banální operace. Já věřím EU, že by určitě neschválila nebezpečnou vakcínu. Je to stejné jako kdysi v rámci konkurence některé masmédia tvrdily, že potraviny z Polska škodí našemu zdraví. Po revoluci vznikly skupiny lidí, kteří odmítají očkovat proti nemocím své děti a náhle se objevily nemoci, které byly vymýceny. Podívejte se na to čistě pragmaticky, opatření proti viru selhávají, zbývá nám očkování anebo nechat se promořit. Jsem pro očkování.

 
Po zdravotnících a seniorech nad 80 let byla vakcína nabídnuta i zaměstnancům škol. Proč? Přes rok probíhá nedostatečná výuka a také aby matky mohli pracovat. Ředitelka naší školy tuto možnost nám nabídla. Já jako nejstarší pedagog z naší školy jdu příkladem. Bohužel vzhledem k výše uvedeným poplašným zprávám to vidím u nás padesát na padesát. Na chodbě potkám uklízečku, která je ještě starší než já. Povídám jí: „Paní Nováková, vy by jste jako důchodkyně určitě té nabídky využila“. „Ne, bojím se, na internetu psali, že někdo po očkování skonal“. „Možná ano, ale když budete chtít přejít cestu, také není na sto procent, že se vám něco nestane. Má stará maminka to již absolvovala a žije a já ji budu následovat. Sestra právě leží v nemocnici na přístrojích. Má vlivem uvedené choroby těžký oboustranný zápal plic. Věřím tomu kdyby měla aplikovanou vakcínu, tak by byla v pohodě doma“. Odvětil jsem.