Převážně celý život jsem se zabýval kvalitou a bezpečností potravin, teď učím druhým rokem ve škole. Posílám své určité postřehy ze své nové profese. Vlivem koronaviru se učí on line (výuka přes počítač) a za rok se vzdělavatelnost mladých lidí katastrofálně snížila. Nasoukali do sebe zlomek znalostí než v jiném běžném roce. Zde hlavně chybí spolupráce rodičů, jestli vůbec si jejich děti své povinnosti plní. Formuje je to i pro příští život. Výsledky jsou žalostné. Z mé třídy si své úkoly plní stoprocentně tak maximálně pět žáků. Vymlouvají, že se nemohli připojit, že je technika zklamala a za týden ke kontrole přinesou polovinu splněných zadání. Pokud chtějí rodiče, aby žák měl dobré výsledky musí ho kontrolovat a učit se s ním. Vím, že je taková doba, že to musí být, ale musíme se všichni více snažit. Nedostatky ve vědomostech budeme ještě pár let podle mě dohánět.

Co mě ještě zaujalo? Jsou děti, které mají schopnosti a předpoklady i pro pro různé lukrativní pracovní pozice, rodiče se jim ale patřičně nevěnují, jejich schopnosti nerozvíjí a skončí někde ve spodních patrech na trhu práce. Tím neříkám, že si nevážím šikovných řemeslníků, ale chytrý kluk přece může mít další odborné školy, vést lidi, případně podnikat v oboru, který ho baví a mít se v životě dobře. Je mi těch nadaných dětí líto. Co udělat, aby se nepřišel jejich talent vniveč? Rodiče musí dohlédnout, aby si dítě plnilo stanovené úkoly, pomohlo mu s učením a pokud na to nestačí, aby se poohlédli po někom, kdo mu může pomoci. Potomek musí mít nějaký řád a především si na něho rodiče musí udělat čas, ale také na zábavu, na srandu a na pohodu.