Opět mě napadají v noci kraviny, nejsou toho plné noviny, jsou mé.  Snažím se kritiku a vzájemnou interakci lidí kolem mě nebrat osobně. S nadhledem. Podle mě je to důležité pro duševní zdraví.  Tím se zklidním a navýší to mou spokojenost. Spíše hledám příčinu nebo co jsem já udělal špatně. Někdy ani nevím, co druhého trápí, proč se tak vůči mi chová, proč mi to říká nepříjemným tónem, proč se mračí, nebo naopak se mnou nekomunikuje.  Musím rozeznat, zda se jedná o jeho slabou chvilku, na kterou jistě má každý právo nebo o cílený atak. Pokud ano, tak musím okamžitě asertivně zasáhnout.  Včera mi kolega v práci neustále vnucoval svůj názor. Říkám mu: "Ivane neskákej mě do řeči a nech mě domluvit mou myšlenku. Ty máš nějaký názor, ale já se na věc mohu dívat jinak. Já ti za tvé vyjádření děkuji, ale mohu se tím řídit nebo ho odmítnout. Oba názory mají stejnou cenu a já mám právo si vybrat, přesto beru tvůj názor na vědomí a respektuji ho, ale to neznamená, že musím s ním souhlasit. No snažím si své problémy řešit hlavně v klidu, věcně a bez velkých emocí.