Hlavně ženy jsou při výběru náročné, chtěly by pana úžasného a pana dokonalého. Když není, tak ho změním. To nefunguje. Nejdůležitější je vyrovnat se s protějškem, jaký prostě je – nedokonalý. Kdekdo se nám na začátku zdá ideální a bez chyb. Jenže to je klam. Proč být s někým, s kým si od prvního dne hádáme, kdo vám přidělává problémy, s kým není tak snadný život, jak bychom chtěli. Navzájem se hledají duše. Co je sbližuje? Hodnoty, zájmy a životní cesta, tím jsou si blízcí. Milující partneři jsou vzácnost a riskovat, že je ztratíte je hazard. Je třeba pochopit, že nevěra nám dá málo, ale hodně toho ztratíte. Každý z nás by měl aspoň jednou narazit na člověka, který nám dobro oplatí zlem. O to víc si potom dokážeme cenit lidí, kteří nám dobro oplácí dobrem.

Spřízněné duše nás nenudí, sdílejí s námi svá trápení, chyby, obavy a vy je neodsuzujete, když se svěří vám se svými úspěchy, tak jim je nezávidíte, ale přejete. Když spřízněnou duši potkáte, je jiná než všechny předchozí. Náš protějšek není někdo jiný, jsme to my. Nespřízněné duši vadí, kým jsme nebo chceme být. Naopak spřízněná duše podporuje to, kým jsme či chceme být. U nespřízněné duše se rozcházejí slova s činy, musíme ji nutit k tomu, aby jí na nás záleželo, naši krásu vnímá pouze očima. Naopak ta spřízněná dělá to, co říká a přirozeně sděluje to, co si myslí, z podstaty věci jsme již jejím smyslem života, naše krása u ní začíná zavřením očí.

Nespřízněná duše provokuje naši důvěru a riskuje naši ztrátu, dá se ovlivnit negativním názorem na nás zvenčí, přehlíží nebo ponižuje naši hodnotu. Naopak spřízněná duše nezavdává důvod pro naši ztrátu a negativní názor cizích lidí na partnera nehraje významnou roli, jsme bytostní součástí její hodnoty. Spřízněné duše se potkávají. Jejich šťastný vztah, ale nespadne z nebe. Je to nepřetržitý proces. Jako budování zahrádky. Je nutné ji vytvořit i udržovat. Ano, je to dlouhodobý úkol. Ale to přece chceme – mít partnera na celý život.