Sedím na hřišti. Mám jako druhé zaměstnání správce hřiště. Hodí se ke mě. Odpoledne, v sobotu, neděli a ve svátek je totiž hřiště otevřeno pro veřejnost a já na to dohlížím. Děti, aby tam nefetovaly, neničily obecní majetek. A nekáleli tam psi. Poslouchám španělské rytmy v radiu a dívám se otevřenými dveřmi přes kapky deště naproti do ekologické zahrady. Voní tam květy okrasných keřů, ovocných stromů a bylinek. Máme tu i tartanový ovál kde právě krouží čerstvá maminka, aby shodila nějaké to kilo nabyté těhotenstvím. Za ní cupitá tatínek s kojencem. Je to roztomilá holčička. Byl jsem se na ni podívat. Má velká modrá kukadla jako mé vnučky. Povídám sportující ženě: " Tartan je tvrdý, zkuste lesní cestičky. Já bych vám doporučil běhat kolem meandrů říčky Hvozdnice a rybníků měkkou stezkou lužního lesa ve Slavkovském lesíku. Je tam moc hezky"! Déšť ve školní zahradě učesal všechny cestičky, nazdobil lístky rostlinek a osvěžil stromy a keře. Vytahuji místo rádia knížku a nořím se do různých příběhů a pouštím uzdu své fantazie.....