Mám rád, když se má mysl omotá člověčinou. Posílám povídku od Ireny Fuchsové, která mě zaujala. Je veselá a nesmírně lidská. S aktéry povídky prožívám jejich štěstí a je to pro mou duši povzbuzení jako vitaminy a antioxidanty pro mé tělo ve vyvážené stravě. Až budete mít čas, nespěchejte, pohodlně se natáhněte, uvolněte se a s úsměvem si přečtěte, co také může život pěkného, ale i také naopak smutného přinést. 

Jindra

KDYŽ SI ŽENA SPLETE KOZLA
Nina pracovala v zahraniční firmě. Byla spokojená, nebýt toho, že se zamilovala do svého šéfa. On ji vůbec nebral na vědomí. Byla z toho nešťastná, ale nechtěla na sebe upozorňovat a tak se chovala stejně jako on. profesionálně. Právě dnes pořádala její firma na počest zahraničních hostů karneval. Nina si připravila masku kozičky a její kolega a kamarád Luboš masku kozla. ... Nenápadně se podívala na hodinky. "Pospícháte někam?" Šéf se na ní přísně podíval a na čele se mu objevily dvě vrásky, které Nina milovala. Kolikrát měla chuť natáhnout ruku a ty vrásky pohladit, jak by se zatvářil? Nechala si chuť zajít. Je to suchar. Vzdychla si. Zamilovala jsem se do suchara. Šéf se na ní pořád díval a vrásky se nu prohloubily. Zavrtěla hlavou. Ne nikam nepospíchám, ty suchárku, suchárku! Ale nejraději by běžela domů, aby se připravila na večer. Ale pak si řekla, že nebude nervózní. Stejně bude mít masku, nebude se muset líčit, na hlavě budu mít kukličku s růžky, tak jaká příprava.

"Jdete také na ples?" Zeptala se ho po chvíli nesměle, ale prohlížel papíry, které vyjížděly z tiskárny a zdálo, že ji neslyší. Když vyjel poslední papír, podíval se na ní a suše odpověděl. "Nejdu na ples. Někdo nusí pracovat, když se ostatní baví." A odešel do své kanceláře. Nina se posadila za svůj psací stůl a opět se podívala na hodinky. Pracovní doba ji již skončila už před hodinou, ale když byl šéf u sebe, odcházela, až jí propustil. Začala si připravovat podklady pro příští den a přitom si prozpěvovovala. "Já kozička mekavá, méééé, mekavá, já jsem strašně samotná! Kdyby mě, tak někdo chtěl, méééé, někdo chtěl." Během půlhodiny udělal všechno, co na zítřek potřebovala. Jestli se vrátí z karnevalu pozdě, má aspoň na ráno vše připravené. Protáhla se a spokojeně zamečela, aby se dostala do své večerní role. "Méééééééé." Ještě doznívalo její mečení a už věděla, že je v průšvihu. Pomalu se otočila. Šéf stál nezi dveřmi, ústa překvapeně dokořán. "Prosím? Co jste říkala slečno Straková?" Nina cítila, jak se červená. "Já jsem.... já jsem udělala chybu!" Ukázala v rozpacích na papíry před sebou. " A budu to muset předělat! Tak jsem si řekla. Nééééééééé. Promiňte, jestli jsem vás vyrušila." Šéf se podíval na hodinky. "Už vás nebudu potřebovat. Dobře se bavte." Nina sebrala všechnu odvahu, která ji zbyla po tom hlasitém mečení a znovu začala o tom karnevalu. "Nechcete, abych s vámi tady zůstala a pomohla ván s tím, co potřebujete udělat? Třeba byste potom měl čas!" Šéf se na ně podíval. "Neorganizujte mi můj čas, buďte tak laskavá. Jste pouze moje sekretářka, tím vaše povinnost končí. Rozumíme si?" Nina přikývla. Rozumíme si ty suchare! Rozlobeně si sbírala své věci a cestou mu nadávala. Je ti třicet, ty nabubřelý panáku! Co budeš dělat, ty mrzoute až ti bude o dvacet víc a ženské se už líbit nebudeš! Pak se budeš chtít bavit, ale nenajdeš nikoho, kdo by se chtěl bavit s tebou... i když kvůli penězům se vždy nějaká najde. Ale já tě nemám ráda kvůli penězům! Já tě nám ráda proto, jak mluvíš, jak se oblékáš, jak chodíš, jak voníš a jak se na mě díváš.....

Doma si vlezla do vany a koukala na kostým kozičky, pověšený na dveřích. Představovala si, jak bude v masce vypadat a svého nevděčného šéfa pustila z hlavy. Když měla kostým na sobě, objednala si taxi a pak zavolala Lubošovi. "Mééé! Kozička je připravena na pastvu! Co dělá její kozlík? Mééé!" Ozvalo se v telefonu. "Kozlík nestíhá. Jeď napřed. Přijedu o něco déle a ať ni kozička s někým neuteče!" Nina se rozesmála. "Neboj se! Kozička a kozlík přece patří k sobě! Počkám na tebe! Ale pospěš si, protože mi to strašně sluší a sana určitě nebudu!" Naposledy se na sebe podívala do zrcadla. Byla spokojená. Koukala na ní štíhlá kozička a z masky zářily krásné oči a rudě namalované rty. Kostým sice ji zakrýval celou, ale zároveň rafinovaně odkrýval kousky zad, bříška, stehen a lýtek. Nina zkusila trknout do zrcadla a musela se sama sobě smát. Ta maska je vážně roztomilá! Zamečela na sebe a rozesmála se ještě víc. "Méééé!" Vzpoměla si na šéfa a na svoje odpolední mečení v kanceláři a zamrzelo ji, že jí neuvidí. Ale to už se ozval taxi, tak běžela dolů. "To je škoda, že jezdím , s takovou kozičkou bych protancoval celý večer". Taxikář se podíval mlsně na Ninu a ta ukázala na hodinky. Koukejte konat svou povinnost, pane řidiči, a jeďte stovkou. Kozička nesmí přijít pozdě!" Když se rozjeli koketně po něm mrkla. "Já si zatancuji i za vás!"

Její maska měla úspěch, sotva se objevila ve dveřích sálu. zvali ji ke stolům, tahali k baru, nabízeli tanec. Nina měla pro všechny něžnou odpověď. "Néééé!" Její mečení se ozývalo po celém sále a budilo všeobecné veselí. Hledala Luboše, který zatím nedorazil. Tak si začala hrát s medvěden, který ji sledoval. Utíkala před ním a vystrašeně mečela. "Méééé!" Méééé!" Schovala se za maskou myslivce a ten na medvěda namířil dřevěnou flintu. Všichni se smáli a vypadalo, že se zábava rozproudila. Mám úspěch a můj suchárek tu není, aby to viděl, pomyslela si Nina, ale to už se objevil Luboš. přihupkala k němu a trkla ho do zad. "Luboši! Mééééé! To je dost, že jdeš! Málem mě znásilnil medvěd. Museli ho zastřeli! Méééé!" Kozel se zakuckal smíchy. "Kozičko kdybys věděla kdo je ten medvěd, tak by jsi se znásilnit nechala. To je pan Theodor." Nina se rozesmála. Pan Theodor byl šéfem hostů, kvůli se karneval konal. Nině se vůbec nelíbil. "Tak jsi vedle kozlíku! Kdyby, ale byl v masce něedvěda můj šéf, tak by to něl jednoduché. Znásilňovat by ně nemusel!" Kozlík ji vzal podpaží a odváděl jí ke stolům s lahůdkami. "Páni dáme si něco? Mám hlad jako vlk." "Méééé! Vlka néééé. Vlka néééé. Kozička se vlka bojí." Oba se začali smát chodili kole stolů, dávali si jídlo na talíř a navzájem se krnili. Oba věděli, že mezi nimi nic jiného než kamarádství nebude. Lubošova dívka, kamarádka Niny, byla půl roku na stáži v USA a tak byl Luboš rád, když mu v podobných příležitostech dělala společnost Nina. A Nině, která teď s nikým nechodila, to vyhovovavolo také.

"Nino tobě se ten tvůj šéf pořád líbí?" Nina překvapeně se podívala na kozla. "Vždyť přece víš. Líbí se mi od první chvíle, kdy mě přijal. Copak o něm málo mluvím? Přece víš, že jsem se kvůli němu rozešla s Martinem. A to jsme měli rok pře svatbou!" Kozel přikývl. "To vím. Jenom si říkám, co na něm vidíš. On si tě přece vůbec nevšímá!" "Pojď, ty můj kozlíku, pojď si zatancovat a já ti všechno povím, co všechno na svém šéfovi vidím. Šéfovi, který na mě nevidí nic..." Tak šli tancovat a Nina s hlavou položenou na jeho rameni , vyprávěla o své lásce. O tom, jak jí stačí, když nechá dveře otevře dveře do své kanceláře a ona ho může celé dopoledne pozorovat. jak mluví do telefonu, jak se zlobí, jak se směje. jak unaveně si protírá oči. Jak musí hlídat jeho jídelníček, protože by nemusel vůbec jíst. A hlavně mluvila o tom, jak jí je strašně líto, že on si jí vůbec nevšimne. "Škoda, že tu dneska není." Povzdychla si a najednou ucítila, jak si ji Luboš k sobě přitahuje skoro nemohla dýchat. Méééé!" Vydechla tiše. "Luboši. Co je? Pusť ně!" Kozel zavrtěl hlavou. "Nepustím". A pak se sklonil a políbil jí. Nina zpanikařila. Co to dělá? Proč mě líbá? Co se to se mnou děje? Jak to, že se mi to líbání líbí? (Má vsuvka. Konečně vás ženy trošinku začínám chápat, i když je už asi pozdě) A on mě pořád drží a drží... Co když v té masce není Luboš? Vykroutila se nu a upřeně se na kozla podívala. Viděla za maskou oči, které se na ní usmívaly, viděla ústa, červená od její rtěnky a najednou věděla, kdo je ten kozel. Byla zmatená. Přece říkal, že nikam nejdu. A pak se zhrozila. Uvědonila si, co všechno domnělénu Lubošovi o šéfovi povídala! Otočila a chtěla utéci, ale kozel jí zachytil. "Nino, promiň mi to. Přemluvil jsem Luboše, aby mi tu svou masku půjčil. Byl bych špatný šéf, kdyby ně nezajínalo, co si o mě podřízení myslí, né?" A pak se už do konce karnevalu od sebe nehli.