Právě dočítám zajímavou knihu od Ericha Fromma: „Mít, nebo být“. Je to o tom zda je pro člověka lépe hromadit majetek nebo smysluplně žít. Je to volba. Vybral jsem si tu druhou variantu již od narození a nějak podvědomě. Po přelouskání uvedené knihy vím, že jsem si vybral dobře. Blahobyt a slast nevede ke štěstí a je jedno zda to slibuje liberalismus pro úspěšné jednotlivce nebo pro všechny, jak o to bojují socialisté. Pokrok nám také ničí přírodu a počítač krade něhu. Máme sice plné žaludky, ale naše duše přetéká egoismem, chtivostí a závistí. Vyhýbáme se bolesti a chtěli bychom jen slast. Někdy je bolest nutná, aby se rodilo nové, jako zrození člověka. Čím dál více se zaměřujeme na konzum formou věcí a služeb. Když toho dosáhneme měli bychom být přece šťastní! Nejsme, protože závidíme těm, kteří mají víc a bojíme se, že nám ti co nic nemají to seberou. Je třeba se nezaměřovat na věci, ale na lidi. Zabíjíme tím to, co je na světě nejdražší, svůj vymezený čas. Myslím si, že stejně jako příroda se dokáže po krutém zásahu člověka vzpamatovat, tak i člověk se dokáže zregenerovat. Pamatuji si, jak jsem za socialismu klouzal na běžkách ve špinavém sněhu po hřebenech Krušných hor, po stranách žalovaly větve umírajících stromů na člověka a jeho hnědouhelné elektrárny. Stal se zázrak. Továrny na výrobu energie byly uzavřeny a les se vzpamatoval. Loni jsem tam byl na dovolené, kde mě omámila nádhera syté zeleně zdravých mladých stromů. Zavřel jsem oči a viděl jsem neporušenou Šumavu. Takže lidi nebuďme otroky moderních technologií a jiných vymožeností. Nenakupujme pro vyhazování. Hlavně používejte kritický rozum, budete svobodnější a nezávislí. Překonejte svou hamižnost a nenávist. Nenechte se ohlupovat, ale také sobě si nic nenalhávejte!!!