Pokud chceme být lidmi, tak musíme aspoň jednoho člověka milovat či mít rádi, a naopak někdo mít rád nás. Láska je výš než luxusní věci a služby nebo sexuální gymnastika s nejhezčím partnerem. Je třeba potkat někoho, kdo vás doplní. Dát tomu druhému, co mu chybí. Kdy člověk dospěje? No přece až za své činy vezme odpovědnost. Dodržovat pravidla, abychom se nepozabíjeli a být k sobě tolerantní. To neplatí o lidech, co jsou na společenském žebříčku nejvýše. Ty mají své zákony a ambice, bez ohledu na jiné. Uvědomit si, co jsem zdědil dobrého a špatného, kdo jsem a kdo nejsem, své přednosti a nedostatky, čím chci být a co nechci. Každý, když bude chtít, tak dosáhne změny. Motivujte se, nabuďte se, je to vlastně vaše schopnost volby. Každý to má ve „svých rukách“, hlavně v hlavě. Pokud jste se, ale rozhodl pro stav strnulosti, jako zvířata v zimě, tak se se svým životem smiřte a nebrblejte.