Až se vytratí má touha, budu rozdávat jen svá moudra,
budu hledat jen krásu a možná i svou spásu,
v hloubkách svých vrásek budou vyryty jména lásek,
eroticky nebudu již nikoho zajímat, ale stále budu objímat,
mým lužním lesem budu kráčet za svým vnitřním hlasem,
tam na stráni, kde slunce svítí, natrhám pro ženu kvítí,
mám sice na co vzpomínat, ale budu si ještě užívat,
nebude mi vadit, že prší, i ten den mě potěší,
snad ještě udržím kočárek a má vnučka mi za to upeče koláček,
v parku, na lavičce, se přitulím k mé babičce,
sevřu jí ruce do dlaně a ona mě políbí na skráně,
poděkuji Bohu, že tu ještě budu.