Lidskému organismu, když chybí nějaké látky jako třeba vitamíny nebo stopové prvky, tak si zajdete do lékárny a koupíte si potravinovými doplňky. Pokud jednomu člověku třeba chybí optimismus, tak musí na sobě zapracovat nebo mu ho dodává partner, kamarád, kolega, soused a další. Třeba neznámí lidé. Já se považuji za takový obchod, kde nabízím optimismus zdarma. Minulý týden povídám ženě: „Ty se na svět pořád díváš černou barvou“. Odpověděla mi se slovy: „Já na to mám vedle sebe Tebe, Ty měníš barvy. Tmavou měníš v zářivou. Třeba v zelenou, která má punc naděje. Mé obavy zneutralizuješ“. Ona totiž z deseti možností vidí, že jen třikrát, že to dopadne dobře. Já to mám nastaveno obráceně! Samozřejmě její povaha má také přednosti. Já se do všeho vrhám šipkou, ale ona vidí i negativní dopady, co z toho mohou vyplynout. Je také brzda mých někdy bláznivých nápadů. Vzpomínám si, že když jsem byl mladý bydleli jsme na mlýně a chovali ovečky. Hospodařil jsem se sousedem policajtem. Spolu jsme sekli, sušili seno a starali se o uvedená zvířátka. Moje žena, tehdy mladinká dívka (20) povídá: „Já mu nevěřím, on tě podrazí“. Měla pravdu. Bez mého vědomí prodal jehňata a mě dal menší část stržených peněz. Její opatrnost vyhrála nad mou naivitou. Proč to říkám? Protože, pokud jsou partneři vyrovnaní a dávají tomu druhému to, co mu chybí, tak je to ve vztahu nenahraditelné. Je to jako chemická rovnice. Ona vždy byla takový strážce rodiny, obezřetná a zkoumá rizika. Já naopak vymýšlím neustále nové věci, takže se nenudí a hrnu ji kupředu. Ona dohlíží na to, aby můj optimismus nezmutoval ke zkáze.