Mlčím, oči mám zavřené a řasy zkřížené. Sním o krásnu, lechtá mě radost, vidím příjemné světlo a hřeje nás vzájemné teplo. Držíme se navzájem za ruku a hledáme v druhém oporu. Pomalu spolu chladneme. Vím, přijdou také nemoci, ale chceme si navzájem pomoci. Ty se mě dotýkáš a já tu něžnost polykám. Přejedeš mi po hlavě a rovnáš mi vlas. Kolik kilometrů spolu ještě zvládneme? Kolik bot chůzí zničíme? Jeden pár, dva, tři nebo i víc? To neumím říct. Kolikrát se ještě políbíme? Kolik míčků přes síť spolu přehodíme? Až se poté unavíme, tak se potom k sobě přitulíme! Třeba Zlatou svatbou soužití spolu oslavíme. Je to mé přání, aby mě můj synovec, kněz a sluha boží, spojil i před Bohem. Kolik zemí ještě spolu navštívíme? Kolik lásky rozdáme? Až budu starý kmet, vyjádřím Ti svůj vděk. Za lásku, za děti a za Tvá objetí. Za Tvé doteky. Zestárneme spolu v našich peřinách a potom poletíme jeden po druhém k výšinám….