Pomohl jsem mu ke štěstí, ale zákeřný vir ho v pouhých 53 letech usmrtil. V úterý skonal můj kamarád Vladan, dvoumetrový obr, ještě před 14 dny zdravý chlap plný života a síly, který desítky let s námi brouzdal česko-slovenskými horami. V hlavě mám smutek, v srdci bolest a v očích slzy. Tento týden má jeho dcera čtvrté narozeniny a on pohřeb. Doufám, že si na lásku svého tatínka bude pamatovat. Ne, nebyl to muž, který dostal třetí mízu a dělá malé děti. Jen dlouho nemohl najít tu pravou. Pracoval v bance, kde se to ženami hemžilo, ale všechny i on se brali jako kamarádi. Následovalo několik nezdařených vztahů. Vzal jsem jeho osud do ruky já. Seznámil jsem ho s pohlednou dívkou. Byl sice o desítku let starší, ale jí se líbil. Uchvátil ji svou výškou (198 cm), statnou postavou, inteligencí a chováním. Byl rozený gentleman. To ji imponovalo nejvíc, protože podnikala v gastronomii, kde v hospodě se setkávala spíše s opačnými typy. Nabídl jí to, co jí chybělo. Celý den tvrdě pracovala v restauraci, žádné vyžití a nebyl čas ani na koníčky. Kromě doteků a objímání jí ukázal krásy přírody, vzal ji na kolo. Probudil v ní život. Provedl jí po našem městě, ukázal jí jeho krásný byt v historickém centru, který mu zanechal dědeček. Uměla si představit, kde bude žít s ním i s jejich dětmi. Byla z jiného města, takže začali spolu žít na dálku. Nakonec prodala restauraci začali spolu žít a bydlet. Dnes si říkám, měl jsem to dělat? Dítě je sirotek a mladá žena vdovou. Jejich štěstí trvalo pouze 4,5 roku. Myslím si, že ano. Přišel na svět nový človíček a žena v pozdějším věku poznala, co je být matkou. Naposledy jsem ho viděl před 14 dny, jak hrdě kráčí do školky vyzvednout svou dcerku. Našel smysl života. Miloval svou rodinu a byl rád, že k ní doputoval. Zemřel poměrně mlád a svou úlohu vychovat dítě mu bohužel nebylo souzeno. Měl skvělou kondici, jezdil na kole dlouhé trasy a překonával na horách značné výškové rozdíly a najednou nápor nemoci jeho trénované tělo zlomí. Plánovali svou budoucnost, sňatek a rodinu. V prosinci mi Vladan povídá: „Příští rok v červnu, se vezmeme“. Náhle změna. V lednu mi přiletěla SMS: „Zvu Tě na svatbu, spěchá to“. Takže i příroda jim přála. On se stal konečně ve 49 letech tatínkem a Verunka porodila v 35 letech poprvé dítě. V noci na mě jdou všelijaké myšlenky. „Proč se míchám do osudů lidí? Nemáš přece na to právo! Třeba by jejich osudy nabraly jiný směr“. Podle mě, ale jejich štěstí, které trvalo tak krátko stálo za to. Proč? Bylo silné jako elektrický proud a určitě mělo smysl!!!