Chtěl bych být paprskem, který umí procházet hmotou a potom bych si rád, popovídal s Tvým vědomím. Co si myslíš a proč se tak chováš, třeba bych rád věděl, jak to doopravdy vypadá na druhé straně. Ne proto, abych s Tebou manipuloval nebo Ti chtěl uškodit. Spíše se mi jedná o informace, proč se zlobíš, co Ti vadí, když mi to nechceš říct, proč se trápíš a jak bych Ti udělal radost nebo, abych Tě mohl rozesmát. Také co jsem zvoral a jak to mám napravit. Třeba se na mě díváš ze špatného úhlu nebo přes brýle nevidíš. My chlapi neumíme vaše přání, nálady přečíst. My nejsme na to vybavení, jak odvodit vaše emoce ani citlivě vaše potřeby vnímat, nemáme vaši intuici, naše senzory nejsou citlivé a reagují mnohdy, když už je pozdě. Nám se to musí sdělit napřímo, natvrdo a po lopatě. Vaše přání, co vás na nás rozčiluje nebo co si přejete a chcete.  Neříkejte nám: „Mělo by se udělat, ale prosím tě udělej to“. Nebýt nasraná, koutky úst povislé, ale říct: „To mi nedělej, vadí mě to,  bolí mě to a zraňuješ mě“!