Byl o půl roku starší než já. Mlčky kouřil a na kolenou houpal své i mé vnouče. Ve vesmíru se držel třech bodů: rodiny, zahrádky a kouření. Jednodušší, pracovitý a rovný chlap. Byl šťastný na své zahrádce, mezi bio rajčaty a okurkami. Tam pod ovocnými stromy relaxoval, odloučen od stresu a běžných starostí. Před 2 roky mu začaly otékat nohy. Zatvrzele odmítal vyšetření. Bál se doktorů nebo nechtěl nic vědět o svém zdravotním stavu. Nedokázal už dorazit na kole na svou milovanou zahrádku. Místo návštěvy lékaře mu zakoupili elektrickou koloběžku. Nakonec zkolaboval a našli ho doma v bezvědomí. Konečně lékařská péče, přijela záchranka. V nemocnici ho uvedli do umělého spánku. Jeho stav byl žalostný, vnitřní záněty, selhání orgánů. Vytvořili mu na hrudi díru, aby mohl dýchat a hrozila mu amputace nohou. V pátek zavolali blízkým, aby se přijeli s ním rozloučit. Ráno skonal. Nechápu proč svou paličatostí se sám řízeně připravil o život. Chtěl tím spáchat sebevraždu? Už na to neodpoví. Ve čtvrtek má pohřeb.