Dnes je vlhký den. Půda po celodenním dešti voní vláhou. Pomáhám zavařovat okurky. Ozvala se mi noha: „Nech toho, běž si na chvíli odpočinout“. Změním rytmus. Vleže si zpívám s mobilem na prsou skladbu Letokruhy od skupiny Traktor a v rukou třímám knížku. Pozoruji přes okno, jak vítr suší zmáčené březové listy. Hluboce se nořím do zajímavého díla „Kniha odpuštění“ od jihoafrického arcibiskupa Desmonta Tutu a jeho dcery. Nasávám moudra. Každý jsme někdy oběť i agresor. V každém sídlí zloba i dobro. Nenávist i láska. Je třeba si navzájem odpustit, zbavit se zášti, která nás tíží. Odpuštění je brána k harmonii a míru. Jsme naprogramování na odplatu, ale také máme zakódováno spojení s druhými. Mahátma Gándí prohlásil: „Pokud budeme ctít zásadu oko za oko, tak skončíme všichni slepí“. Proč nemůže být nikdy na Středním východě mír? Židé i Arabové si neumí odpustit, pouze vrací údery. Stejné je to i v životě. Nemůžeme neustále myslet na mstu. To nás ničí. Život jako takový je zajímavější. Lidé, odpusťte si! Budete svobodnější a šťastnější!!