Někdy se mí blízcí a kamarádi diví proč si plánuji zítra, pozítří, příští týden, měsíc a rok. Já chci každý svůj čas smysluplně prožít, pak jsem spokojený. Štěstí se pomalu skládá ze střípků toho čím se chceme naplnit. Jít se pokochat přírodou, strávit čas s vnučkami, pohladit ženu, jet za poznáním, za hudbou, za krásou. Třeba si konečně dodělat doktorát. Počítat jsem začal v padesáti a když se ohlédnu, tak jsem spokojen. V únoru mi bude 68 let, mám ještě maminku (84), která se za mne modlí a pořád své dítě miluje. Voperovali mi  kardiostimulátor, ale tlak 120/80, cukrovku, ale nepíchám si, nemám břicho a sportuji, vyměnili mi koleno a špatně slyším, přesto nevzlykám, ale život spokojeně polykám. Pořád pracuji a děti ve škole mi kradou roky. Těším se na hřiště, posilovnu, na naše s manželkou víkendové společné túry a rekreace. Jezdíme na hory, k moři, na zámky, na hrady, sbíráme houby, borůvky a maliny. Prý se nemá počítat, ale své plány tam musím nějak nacpat. Nestarám se, co bude na oběd, ale vyrazím na procházku nebo do práce. Čtu moudra, třeba se ještě polepším, možná budu více empatický a nepolezu druhým tak na nervy. Po sportu zpocení a osprchovaní, abychom dámám nebyli na obtíž, vyrážíme na pivo, nebavíme se o nemocech a prášcích, ale jak to ženám v létě sluší, že nás to pořád ještě vzruší. Pohádáme se, kdo ten míč zazdil a nakonec spokojení odkráčíme domů za partnerkami. Zatím žiji na 200 %, vím pořád to nebude. Zjistil jsem, že muži se průměrně v ČR dožívají 76 let. Nic moc. Jsme chcípáci. Právě tolik let má letos ten z nás nejstarší, nikoliv ve sportu nejslabší. Chce tu být do 90 let. Já mu to přeji, je také můj vzor. Ano počítám, ale zároveň si užívám. Když mě něco bolí vzdoruji a přesto sportuji. Chci být ještě užitečný nikoliv netečný. Snažím se na lidi nemračit, spíše být milý a pochopit. Svůj život uchopit.