VIKTOR EMIL FRANKL: SMYSL ŽIVOTA (volně jsem to zkrátil)

Frankl tvrdí, že láska je nejhodnotnějším lidským zážitkem. Podle Shopenhauera je láska iluzí, s jejíchž pomocí se příroda stará o zachování rodu. Já jsem pro obojí, protože kdyby to příroda nezavedla, tak vymřeme, ale na druhou stranu patří láska podle mě mezi největší hodnoty. Člověk by měl být svobodný a schopen odpovědnosti za svůj život. Snažíme se o smysluplnost své existence. Máme být oddaní něčemu, zaměřeni na něco, tím se rozvíjíme a svůj život naplníme. Musíme mít nějaký cíl! Nějaký pevný bod v budoucnosti, jinak máme pocit prázdnoty. To znamená žít pro něco nebo pro někoho. Smysl je něco jedinečného, neopakovatelného, něco, co je třeba u každého odhalit. Smysl nemáme ve vínku, ale musíme ho najít! K hledání vede člověka svědomí. To mu říká, aby snášel i utrpení a litoval zmeškaných příležitostí. Člověk přebírá zodpovědnost v nichž je smysl života. Vůle ke smyslu je napětí mezi realitou a ideálem. Co člověk je, a čím by se chtěl stát. Každý nemůže být nikdy bez naděje. Kdo nemá naději, je jakoby nežil. I zdánlivě negativní stránky života jako je utrpení, vina a smrt mohou být proměněny v něco pozitivního, pokud k nim jedinec zaujme správný postoj. Konečnost života a smrt dávají životu smysl a pomáhají člověku chovat se zodpovědně a využívat jedinečnosti každodenního života. Úspěch a slast jsou pro smysl nepodstatné. Život lze naplnit i navzdory neúspěchu a ztroskotání, věci zachovávají svou hodnotu bez ohledu na úspěch. Při rozkoši má být cílem láska a při moci naplnění společenských cílů. Sebevražda zvěčňuje to, co se stalo, namísto toho, aby odstranila nebezpečí a neřeší žádný problém. Vytvořením díla, nějakého činu stává se život smysluplnější. Lidský skutek nabývá své hodnoty, pokud je zaměřen na druhé. Může to být láska rodičovská, milenecká, přátelská. Láska je milostí, je kouzlem, obohacuje a otvírá svět a plní nás hodnotami. Je nejvyšší, k čemu se může člověk upnout. Člověk si má zachovat důstojnost i v podmínkách utrpení a bolesti.