Volně dle Marie Mihulové a Milana Svobody

Člověk by se měl naučit přijímat sám sebe takovým, jaký je. Bez ohledu na to, zda je krásným, ošklivým, chytrým, nadaným, nemocným a dalším. To je základní stav, jež by měl přijmout a smířit se s tím. To neznamená apatii nebo rezignaci. Má-li možnost určité aspekty života zlepšit, tak ať tak činí. Výchozí stav je však momentálně dán a patří jemu. Tento akt přijetí a smíření představuje velká mentální uvolnění, vnitřní soulad a otvírá cestu k efektivním změnám. S otázkou sebehodnocení souvisí i jeden z negativních rysů současného západního světa, kterým je soutěživost. Tento prvek je vnášen do výchovy dětí již od útlého věku a mnohdy je průvodním jevem celého života. Touha po prvenství, hromadění statků, získání nejvyšších titulů, postavení a dalších se při nekontrolovaném vývoji může stát až chorobnou. Člověk se tak dostává do vleku egoistických tendencí, od nichž není snadné se osvobodit. Každý člověk má nabídnout něco specifického sám za sebe, nezdravá soutěživost v podstatě tuto schopnost potlačuje, neboť určuje omezené množství kategorií, v nichž se lidé snaží vyniknout, a to bez ohledu na smysluplnost takového počínání.