ŠTĚSTÍ

Pamatuji si, jak první Čech, co přeplaval kanál La Manche Venclovský, zvolal: „Já su, tak šťastné“. To štěstí asi dlouho netrvalo. Stejné je to, když potkáte ženu, která si našla nového partnera. Řekne vám, že je právě šťastná, na pohled „kvete“. Jenže za půl roku to může být jinak. Pocit blaha musí být nahrazen dalším podrážděním. Každé splněné přání je překryto novou tužbou, která dosud není splněna. Tak se střídají spokojenost s nespokojeností. Štěstí někdy i s neštěstím. Často je naše jednání motivováno osobní touhou a chtivostí, tím si člověk místo štěstí zadělává na problém. Zejména velikost vlastnictví není úměrná štěstí. Musíme se vymanit se sevření egoistické osobnosti. Já bych si přál zemřít jako spokojený, nikoliv šťastný. Proč? Štěstí je pomíjivé, ale spokojenost může trvat i roky.