ZDÁNÍ NĚKDY KLAME
Se zájmem jsem sledoval dokumentární film o statečné křehké ženě z období 2.světové války. Pracovala jako radistka, všichni muži byli pochytáni, jen ona sama nepřestala vysílat. Nakonec ji udala manželka jejího kamaráda, která ji záviděla její krásu. Kolegové mučení nevydrželi. Ona měla obrovskou vnitřní sílu a přes na ni páchané násilí nezradila. Na pohled vypadal jako slabá, ale byla neobyčejně silná. Většina lidí dá na první dojem. Například podle nejisté chůze, shrbené postavy lidé usuzují, že tento člověk je spíše submisivní, že mu chybí sebevědomí. Jenže někdy je to naopak. U nás máme rodově „kulatá záda“. Občas se mi stává, že člověk, který mě nezná mě špatně vyhodnotí, přitom jsem se sebou od dětství jistý.