Pokud s někým bydlíme ve společné domácnosti musíme být k sobě ohleduplní, protože bychom si mohli i navzájem ublížit. Podle mě lidé, kteří žijí dlouho sami mají s tím větší problémy než ti, co žijí v páru. Jsem po totální endoprotéze kolena a doma jsme malovali. Manželka mě poslala, než uklidí na dva dny za matkou, abych jí nepřekážel. Maminka žije třicet let sama. Má zavedené každodenní rituály a přestože mě má ráda vnímala mou osobu jako cizího ve své domácnosti. Stejně reaguje tchyně, která je také sama, když u ní manželka několik dní pobývá. Obecně singl se takto chovají. Samozřejmě jsou zde výhody. Nemusí, hlavně se to týká žen, nikomu druhému  vařit, prát a po něm uklízet. Když potřebuje společníka na kulturu, procházku, výlet, dovolenou nebo na sex, zvedne mobil a muž „přihopká“. Mouřenín splnil účel a jsem opět sama, v pohodě. Na druhé straně jsou lidé, co jim vyhovuje žít v páru. Musí sice brát na druhého ohled a naloženo toho mají víc ženy, jenže každý den se dívají do oči a nezírají do monitoru televize nebo do zdi. Cítí tu tepelnou pozitivní energii, co jim partner posílá. Vnímají spokojený dech toho druhého, jeho doteky. Mohou ho pohladit i políbit. Položit muži hlavu na hruď a poslouchat jeho srdíčko. Každý si může vybrat. U mě to singl nevyhrál.