Se zájmem jsem si přečetl článek paní redaktorky o prožívání Vánoc. Jak se někteří lidé honí, jsou nervózní z toho, zda vše stihnou, jsou na sebe nevrlí nebo se i hádají. Pokud to tak někde funguje nebo fungovalo, tak se dámám nedivím, že jedou s kamarádkami trávit svátky k moři do Egypta. Já dávám přednost rodině a blízkým. Ráno před vyučování jsem se ptal dětí, zda se na Vánoce těší? Všechny, i ty ze sociálně slabších rodin. Také některé Vánoce u nás nebyly v klidu. Jak stárnu a jsem zralejší, snažím se vcítit do pocitů druhých a předvídat jejich chování. Co jim na mě vadí, co si přejí a co je trápí. Hlavně musíme mít v této době ohled na ženy, které jsou v zápřahu. Vzít děti ven, na nějakou akci a zabavit je. Žena nám zatím připraví příjemné prostředí a předloží všelijaké dobroty. Výbušné povahy by si měli aspoň o Vánocích uvědomit následky své povahy a zvládat svůj hněv. To neznamená, že by se lidé měli přetvařovat, ale být k sobě ohleduplní. Ubrat ze svého ega a připustit si, že nejsou na světě jen oni. Je krátce po osmé, děti jsou letos poslední den ve škole. Jsou shromážděni před tabulí a zpívají nádherně koledy. Tím ve mně nastartovaly atmosféru, kterou mám rád.