Nic vám to neříká? V dnešní době běžná věc. Každé druhé manželství se rozvádí a nové vzniká. Noví partneři mají z předchozích svazků každý své děti a spolu další. Jak to udělat, aby všechny děti, kterých se tyto změny týkají, co nejméně trpěly? Nevím, každý má svůj recept. Já předkládám náš. Milujeme své vnučky, 11.letá dvojčata. Jsou náš střed vesmíru a jako prarodiče je rozmazlujeme. Před pár roky přišel nám syn oznámit, že se zamiloval do jiné ženy a ta požaduje, aby se rozvedl.  Byl zaslepený, ona vyčůraná. Nakonec ho vyhodila. Dobře tak. Mohl si za to sám. Jenže co dál. Budeme vůbec dívky vídat? Naše vztahy se snachou se zmrazily. Za prvé jsme si uvědomili, že má právo být naštvaná i na nás. My jsme ho vychovali a je to přece náš syn! Vcítit se do toho, co prožívá a přijmout její chování. Pochopení, čas, trpělivost, komunikace to vše může narušené vztahy uzdravit! Na špatné se zapomíná a buduje se budoucnost. Potkala spolužáka našeho syna a začala s ním žít. On má z předchozího manželství (žena si našla a nachází nové partnery) 12.letého syna. Snacha má naše vnučky 11.letá dvojčata a spolu mají 5.leté děvčátko. Obligátní sestava: MOJI, TVŮJ A NAŠE. Dnes jsme již ušli kus cesty. Vztahy rozmrzly a svítí většinou slunce. Zrovna jsme se dnes vrátili ze silvestrovského pobytu v Luhačovicích. Všem se to líbilo a děti byly nadšené. Je nás osm, čtyři dospělí a čtyři děti. Tato velká širší rodina funguje, jak má být i když příbuznost je propletená.  V dubnu jedeme společně do Jeseníků a o prázdninách k moři. Samozřejmě se snažíme v dnešní těžké době jim pomáhat. Oba ještě pracujeme. Hradíme rádi našim vnučkám všechny náklady na dovolenou, výlety a jinak pomáháme. Jezdíme spolu na výlety a pravidelně se vídáme. Také syn se do akcí zapojil. Děvčata u nás pobývají nepravidelně i o víkendu. Nikdo nám nebrání nebo neomezuje s nimi styk. Byla to dlouhá, ale úspěšná cesta. Lidé kolem se diví a mnohdy nechápou. Je to také příklad či výbava těchto dětí pro jejich život, že i složité věci se dají ke spokojenosti řešit. Láska totiž lidi spojuje a křivda a zloba někdy zůstává.

Manželka měla syna v 19 letech, tak jako poměrně mladá babička si se snachou rozumí,  má k ní věkem blíž. Snašin nový muž je sportovec jako já. Hrajeme spolu tenis, ping-pong a badminton. Otec mu zemřel mlád, takže se  trochu cítím jako když ve škole supluji za někoho jiného. Když lidé chtějí, tak jde skoro vše. Tak lze i rozmrazit vztahy. Musíme si to především srovnat v hlavě, pochopit toho druhého a navzájem si odpustit. Nabídnout a dokončit. Trpělivě dál na tom pracovat, aby to dále fungovalo. Jako v manželství. Kdo je vítěz? Děti!!! Tím jim dáváme příklad a ukazujeme cestu. Děti cítí, že je milujeme  a oni nám to oplácí láskou.